Kdo v zlaté struny zahrát zná...

V rubrice Hudba je článek Ježíšek zadarmo nedává. Vložil jsem tam dvoustránku vánočních písní s jednoduchými doprovody v D dur: Vánoce přicházejí, Halelujah (Neckář), Purpůra, atd.

Dnes je osmnáctý den, co jsem si uke koupila. Kytara už stála hodně dlouho v koutě, protože je už pro mne těžká. Těch 14 dnů, než jsem si pro ni jela, jsem využila na hltání hudební teorie na YT. Struny jsou nylonové, příjemné na dotek a neřežou do prstů, jako u kytary. Z těch 18 dnů jsem hrála skoro denně a na konci prstů se mi utvořily takové tuhé kousky kůže. Ty prsty kladu trošku jinak, než na kytaře, hodně kolmo, ale fakt žádné mučeníčko. Zuzanko, máte sestru, která hraje na kytaru, hudba lidi vždycky sbližuje a uvidíte, jak vám bude prima, až budete hrát spolu. Minulý týden jsem pozvala svoji mladší dceru, nevěděla, že mám uke, bylo to překvapení. Já jsem jen samouk, ona učí v Mš, hraje na klavír, kytaru, flétnu. Uke jí učarovalo, hrály jsme a střídaly si navzájem nástroje a zpívaly, až jsme padly únavou někdy ve dvě k ránu. Ale šťastné, jako blechy...Já radím, jděte do toho! Do Vánoc se ještě něco naučíte.

Zuzano, ničeho se nebojte:"Zavři oči a skoč!" Žádné rozedrané prsty. Podívejte se v sekci hudba na článek Rodinné muzicírování, je tam víc akordů, třeba i v moll.

Naďo, díky za článek i video s první hodinou výuky hry na ukulele. Opravdu mě to velmi zaujalo. Sestra hraje se žáky v kroužku na kytaru a já už léta na nic. To malé ukulele se mi moc líbí a trochu by mi možná pomohla i někdejší hra akordů na kytaru. Jen bych ráda slyšela, že ukulele nerozedírá tak hrozně bříška prstů jako kdysi kytara se špatným hmatníkem. Pokud ne, tak se snad do toho taky pustím, akorát, že si narozdíl od Ivany musím ten dárek dát sama. :-)) No, a abych nezapomněla, hlavně je potřeba poděkovat Karlovi, že tu s tou svou hudební "šíleností" začal!! :-)))

Já jsem si jako malá přála harmoniku, dostala jsem kytaru. Neměla jsem dost trpělivosti ani ambicí a tak zůstalo u akordů. Taky jsem se učila doprovod k trampským písničkám a kytara mě věrně doprovázela na všech toulkách po suchu i po vodě. Dodnes, když se sejde stará parta, si s chutí zahraju a zazpívám u táboráku. A někdy, když mě to chytne, vytáhnu staré ohmatané notesy a hraju si jen tak pro zábavu a vzpomínám.

Přidala jsem do rubriky Videa ukázku výuky hry na ukulele pro paní Ivanu K. a případné další zájemce :)

Moje ukulele je sopránové, laděné do "C" a struny G, C, E, A. Druhé ladění je v "D" a struny A,D,Fis,H. Akordy jsou jednoduché, je třeba trochu vypilovat jiný prstoklad. Ladička nutná, struny jsou nylonové a je třeba občas doladit. Znalost rytmu z hraní na kytaru se hodí. Uke vřele doporučuji všem!

Začítek Vašeho vyprávěníse dost shoduje s mým životem - moc jsem chtě+la hrát na klavír, ale naši mi ho nemohli koupit. Tak jsem slespoň začala chodit ve svých asi 11 letech do hudební školy na nauku a začala se učit zpívat. Zpěv jsem měla moc ráda, zpívala jsme neustále, kde to jen trochu šlo. Učla jsem se 3 roky, chodila do pěveckého sboru - jezdili jsme zpívat do různých měst. Bylo to hezké. Pak se můj profesotŕ zpěvu odstěhoval. já chodila na střední školu a rodiče už mi pokračování nedovolili, abych měla čas na učení. Do téhož sboru jsem se vrátila až po 30 letech, kdy jsem byla sama. Trvalo to pár let. I když už ve sboru nezpívám, ale doma si ráda zazpívám ráda. Jen ten kkavír jsem nestihla, ale obě moje dcery se hrát naučily, starší dokonce nějaký čas vystupovala se Schovankami.

oprava: si trsnu

Naďo, je hezké, když se to umí. Já to neumím a už umět nebudu. Je pravda, že mi to nijak k životu nechybí. Na čundru jsem byla jednou a zařekla jsem se, že už nikdy. Zamlada jsem si písniček s kytarou užila až až. Ale hudbu mám opravdu ráda a vždycky jsem měla svůj idol, což mi vydrželo dodnes. Mám pár zahraničních oblíbenců a přiznám se, že si při jejich hudbě i trsnu (třeba v kuchyni). Dechovku nesnáším.