FOTO: autorka

Martinské stýskání

18. 11. 2016

Můj příběh

Autor: Naděžda Staňková

Hodnocení:

(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Hana Rypáčková 18.11.2016 21:25

Taky mám zimu ráda, sníh a vyjít si s běžkami hned od baráku...No neříkám vyběhnout...Uhelné prázdniny na horách... Dnes rodiče udělají dětem zimní prázdniny z rodinných důvodů...Uvidíme, jaká bude zima. Bílé vánoce. U nás je zase dost teplo..

Anna Čípová 18.11.2016 21:09

Krásně se to četlo a krásně se vzpomíná. Pamatujete na uhelné prázdniny? Celé dny venku - sáňkování, bruslení, někdo měl dokonce i lyže.

Alena Tollarová 18.11.2016 20:00

To se nám to sáňkovalo, rukavice mokré, kolena na teplácích taky, nosy rudé, už se stmívá, musíme domů nebo dostaneme vejřez. Bez přileb, bez chráničů všeho možného, beze strachu, že se nám něco stane.

Naděžda Špásová 18.11.2016 14:53

Naďo, plně chápu vaše stýskání. Nemám sice zimu ráda, ale pamatuju si, že vánoce většinou byly bílé. Globální oteplování dává zabrat i ročnímu období. Už si můžeme jen pozvednout: ach, bože, kde ty loňské sněhy jsou. Ale třeba se letos dočkáme. *****

Zuzana Pivcová 18.11.2016 14:03

V podhorském kraji mého dětství zima bez sněhu nepřipadala v úvahu. V jižních Čechách ve staré chalupě byl sníh nepříliš vítán. A což teprve v Praze! Ale na zasněžené lomnické stráně, celé dřevěné sáňky nebo dokonce tzv. Rennwolf, dětské lyže s bačkorovým vázáním a brusle na kličku, na to se zapomenout nedá.

Jiří Libánský 18.11.2016 13:39

My motorkáři zase každý podzimní den teplý a bez sněhu uvítáme.

Elena Valeriánová 18.11.2016 13:17

jezdily jak namydlené, tablet změnil jedno písmenko, omlouvám se.

Elena Valeriánová 18.11.2016 13:15

Moc krásně napsáno a vzpomínky mi už běží hlavou. Třeba na moje první sáňky, které mi vyrobil, tak říkajíc na koleně, můj otec všeuměl. Se vším si věděl rady. Sáňky sice byly pořádně těžké, ale jezdily jak namyšlené. A toho sněhu, co v našem krásném jesenickém kraji bývalo. Jižní a vzpomínám. Díky paní Naďo.

Ladislav Vesecký 18.11.2016 13:03

Pravá zima i spořádným mrazem, to by byla paráda.

Hana Šimková 18.11.2016 13:00

Na podobné téma jsem napsala článek. Nevím, kdy bude uveřejněný.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Šokující jízda trolejbusem MHD v Praze. Lidé nevěřili svým očím, co je při jízdě čekalo za překvapení

Na zastávkách či přímo ve vozech MHD každý z nás občas zažije něco, co ho překvapí, rozhodí či doslova naštve. Ale to, co zažili cestující v trolejbusu, který jsem na přepravu využil i já, bylo doslova k neuvěření.

Roman Procházka

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá

Zápisník starého muže: Kolaps po dlouhém stání

Čtu, že středoškoláci v Žatci zakončili vojenský výcvik přísahou, tři z nich při nástupu…

Zdeněk Folvarčný

Pan Králíkář

“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela muže se zvířátky, které doma k dispozici neměla.

Ilona Ondráčková