Generační pohled na svět!
Ilustrační foto: pixabay.com

Generační pohled na svět!

14. 11. 2016

Dnešní vztahy nastupující generace a odcházející generace se nijak neliší od pohledu do minulosti. Jen snad je v popředí bezohlednost a neznalost nějaké tolerance a úcty. To je však bohužel mezera ve výchově.

Jestli to je rodina nebo škola, to je otázka pro odborníky. Někoho napomenout na veřejnosti, je velmi nebezpečné. Je to považováno za omezování. Některé pojmy by bylo dobré řádně vysvětlit.

Doba je hodně rychlá a přetechnizovaná. To vede ke zvýšené nervozitě a neadekvátním reakcím. Můj postřeh z MHD.

Do celkem plného dopravního spoje přistoupil starší pán. Byl v obleku, upravený a choval se slušně. Jen zůstal stát u dveří. Nebylo tam místo na sezení a nikdo ho nepouštěl. Při vystupování mladého člověka jsem slyšel, jak toho pána slovně odsoudil. Stál uprostřed dveří a zavazel. To je sice pravda, ale možná byl rád, že vůbec stojí. On ten pohled na věc má vždy dvě strany. Možná, až tomuhle mladíkovi bude kolem 70-ti, také bude rád, že je. Jenže bude další mladá generace, ta bude ještě dravější a ta ho třeba i povalí, protože jen zavazel. Takových střípků by bylo mnoho. Je to jen náznak vzájemného respektu. Jsou i výjimky. To je dobře. Jezdím občas i na venkov a tam je to ještě docela dobré. Lidé se tam znají, a tak se k sobě chovají slušně. Je možné, že je v tom i trochu strachu, ale viděl bych to spíše na města. Tam se lidé jen potkávají a nikdo nikoho nezná. Většinou lidé neznají ani nikoho v domě, kde  žijí. Možná jen ty VIP.

Jen pro pořádek, nejsem ještě důchodce a nikoho se nezastávám. Jen by bylo možná dobré otevřít oči.

Pevné nervy pro obě generace.

Bořek

život
Hodnocení:
(4.9 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Šenbergerová
U mnohých pocit anonymity dělá divy. Na vesnici a v malém městě se lidé znají, i když často jen od vidění. V davu neznámých lidí mívají pocit beztrestnosti nejen mladí. Je to smutné, ale je to tak.
Květoslava HOUDKOVÁ
Z anonymní Prahy jsem se - po 25 letech pauzy - vrátila už trvale do menšího města. U své generace si už nepamatuji jména, ale zdravíme se, prohodíme slovo atd., střední generaci a teenagery neznám, ale školáci zdraví, pomohou i s taškou nebo s nástupem do autobusu. Po Praze se mi nestýská a pokud občas ano, jsem vzdálena jen do 20 km/ 1/2 hod. autobusem - pak na příp. neomalenost mladých a vrčavost seniorů lze brzo zapomenout.
ivana kosťunová
I já se občas setkávám s neomaleným chováním lidí své generace. A je jasné, že takový člověk druhého Špačka nevychová. Pomůže snad jenom proti takovému chování se okamžitě ohradit .
Naděžda Špásová
Ono je to oboustranné. Mladí nemusí nás a my se do mladých věčně navážíme. Tak, kde je pravda? V toleranci, a té se nám všem jaksi nedostává.
Zuzana Pivcová
Souhlasím s Liborem v tom, že na malém městě, což je pro mě v létě Týn nad Vltavou, nás také zdraví cestou do krámu tamní děti na sídlišti. Jak vždy stačím zaznamenat, jsou tam celkově mezigenerační "třenice"mnohem méně nápadné než v Praze. Mně se stalo obdobné, jako uvádíte s tím pánem. Nastoupila jsem do autobusu MHD u nás v Praze a jela jen asi 2 stanice k metru Opatov. Zůstala jsem stát u dveří. Na dvojsedadle hned u dveří seděl mladší muž, ovšem na krajním sedadle, takže jsem si k němu sednout nemohla, a začal mě kárat, že u dveří překážím. Tak jsem mu řekla, že od něj to opravdu sedí. Jsem zatím fit a nepotřebuji si sednout a sezení nevyžaduji, ale tohle mě docela namíchlo. Pak jsem ale zase zažila v tramvaji, že na dvojsedadle seděla u okna dívka a vedle starší muž. Dívka požádala, že bude vystupovat, a on jí začal dělat neomaleně přednášku, že má dost času, začal machrovat s cizími slovy "slowly" (angl. pomalu), Víte, co to znamená, umíte anglicky, a taky se říká německy "langsam", to jste se ještě nenaučila? Tak klídek, ano? No, koukala jsem jako hloupá a vedle mě stála jiná dívka a podívaly jsme se rozpačitě na sebe. V tu chvíli mi to nedalo a řekla jsem jí: A pak se někteří diví, že je mladí moc nemusí... A ona mi to odsouhlasila. Takže někdy je to na obou stranách.
Libor Farský
Pane Bořku, samozřejmě je to věc výchovy a to především v rodině. Jakožto bývalý učitel na SŠ jsem si získal dostatečnou autoritu k tomu, aby se studenti projevovali kultivovaně. Jenže to platí jen v mé přítomnosti. Poslouchat hlasité vulgární rozhovory neznámých teenagerů v MHD je pro mne utrpením a napomenutím bych ničeho nedosáhl. O to víc jsem mile překvapen, jak slušně mě vždy pozdraví děti na vesnici, které mě v životě neviděly. Dokonce i pomohou otevřením dveří v samoobsluze, když mám v obou rukou tašky. Proč tomu tak je? To by měla být otázka pro sociology.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 48. týden

V čase adventním a vánočním často televizní stanice nabízí divákům známé filmy a pohádky. Tento týden si budete moci v kvízu vyzkoušet, jak dobře je znáte.