Generační pohled na svět!

U mnohých pocit anonymity dělá divy. Na vesnici a v malém městě se lidé znají, i když často jen od vidění. V davu neznámých lidí mívají pocit beztrestnosti nejen mladí. Je to smutné, ale je to tak.

Z anonymní Prahy jsem se - po 25 letech pauzy - vrátila už trvale do menšího města. U své generace si už nepamatuji jména, ale zdravíme se, prohodíme slovo atd., střední generaci a teenagery neznám, ale školáci zdraví, pomohou i s taškou nebo s nástupem do autobusu. Po Praze se mi nestýská a pokud občas ano, jsem vzdálena jen do 20 km/ 1/2 hod. autobusem - pak na příp. neomalenost mladých a vrčavost seniorů lze brzo zapomenout.

Ono je to oboustranné. Mladí nemusí nás a my se do mladých věčně navážíme. Tak, kde je pravda? V toleranci, a té se nám všem jaksi nedostává.

Souhlasím s Liborem v tom, že na malém městě, což je pro mě v létě Týn nad Vltavou, nás také zdraví cestou do krámu tamní děti na sídlišti. Jak vždy stačím zaznamenat, jsou tam celkově mezigenerační "třenice"mnohem méně nápadné než v Praze. Mně se stalo obdobné, jako uvádíte s tím pánem. Nastoupila jsem do autobusu MHD u nás v Praze a jela jen asi 2 stanice k metru Opatov. Zůstala jsem stát u dveří. Na dvojsedadle hned u dveří seděl mladší muž, ovšem na krajním sedadle, takže jsem si k němu sednout nemohla, a začal mě kárat, že u dveří překážím. Tak jsem mu řekla, že od něj to opravdu sedí. Jsem zatím fit a nepotřebuji si sednout a sezení nevyžaduji, ale tohle mě docela namíchlo. Pak jsem ale zase zažila v tramvaji, že na dvojsedadle seděla u okna dívka a vedle starší muž. Dívka požádala, že bude vystupovat, a on jí začal dělat neomaleně přednášku, že má dost času, začal machrovat s cizími slovy "slowly" (angl. pomalu), Víte, co to znamená, umíte anglicky, a taky se říká německy "langsam", to jste se ještě nenaučila? Tak klídek, ano? No, koukala jsem jako hloupá a vedle mě stála jiná dívka a podívaly jsme se rozpačitě na sebe. V tu chvíli mi to nedalo a řekla jsem jí: A pak se někteří diví, že je mladí moc nemusí... A ona mi to odsouhlasila. Takže někdy je to na obou stranách.

Pane Bořku, samozřejmě je to věc výchovy a to především v rodině. Jakožto bývalý učitel na SŠ jsem si získal dostatečnou autoritu k tomu, aby se studenti projevovali kultivovaně. Jenže to platí jen v mé přítomnosti. Poslouchat hlasité vulgární rozhovory neznámých teenagerů v MHD je pro mne utrpením a napomenutím bych ničeho nedosáhl. O to víc jsem mile překvapen, jak slušně mě vždy pozdraví děti na vesnici, které mě v životě neviděly. Dokonce i pomohou otevřením dveří v samoobsluze, když mám v obou rukou tašky. Proč tomu tak je? To by měla být otázka pro sociology.