Jde to? Přibývá lidí, kteří o sobě ve virtuálním světě zveřejnili něco, čeho teď litují. S tím, jak jsme čím dál více propojeni s internetem, totiž vzniká i naše druhé, virtuální já. Tedy to, podle čeho si o nás lidé udělají obrázek, když si zadají naše jméno do vyhledávače nebo na nás náhodou při brouzdání internetem natrefí.
Internet je totiž skvělý kamarád a pomocník, ale může být i zlým pánem. Mnozí lidé se už o tom přesvědčili. Stačí si dát na nějakou tu sociální síť pár fotek z bujarého večírku. Pak se na ně podívá možný šéf v místě, kde se člověk uchází o práci, a řekne si: Aha, tahle slečna pije a válí se tady v miniaturním tričku, tu na pozici reprezentantky firmy rozhodně nechci. Nejde však už zdaleka jen o lidi mladé, tudíž omluvitelně nerozvážné.
Dvě pětašedesátileté kamarádky z Ostravy si před pár lety na sociální síti vystavily fotky z dovolené u moře. „Byly jsme tam veselé, šťastné, tak jsme se prostě fotily na pláži,“ vypráví paní Ivana. „Fotky jsme si daly na jednu sociální síť, na kterou chodíme, jenže mi nějak nedošlo, že v mém věku už asi není vhodné ukazovat se v plavkách. Můj syn mi asi po dvou letech volal, že je má fotka u nějakého článku v jednom časopise. Nechápala jsem.Bylo to tak. Ten snímek nějakým záhadným způsobem putoval internetem, až se ocitl v časopise. Byl to text o obezitě a u něj byly moje špeky v plavkách. Nebylo to nic příjemného,“ vypráví.
Ivana je na tom ještě dobře. Jsou případy, kdy lidé na facebook zavěsili fotky svých roztomilých nahých dětí a po čase zjistili, že ty snímky kolují na podivných internetových stránkách s erotickou tématikou. Americká centrála společnosti Google dostala od evropských uživatelů internetu kolem sedmdesáti tisíc žádostí o úplné vymazání. Lidé si zkrátka přejí, aby, pokud si někdo do Googlu zadá jejich jméno, vyjela nula výsledků. Ano, svět se mění. Po době, kdy se každý chtěl co nejvíce prezentovat a zveřejňoval o sobě co možno nejvíce, si lidé začínají více vážit soukromí.
Google, největší vyhledávač na světě, opravdu začal žadatelům údaje mazat. Přimělo ho k tomu rozhodnutí Evropského soudního dvora. Na ten se obrátil jistý Španěl, který se cítil být poškozen tím, že když si někdo zadá do internetového vyhledávače jeho jméno, ukáže se, že kvůli dluhům byla uvalena dražba na jeho dům. Pán dluhy dávno uhradil, dům mu zůstal a tak si myslí, že je tím narušeno jeho soukromí a dobré jméno. Takových případů jsou desítky tisíc. Vždyť stačí to, že se dá u mnoha lidí na internetu běžně dohledat jejich adresa. Pak se stačí podívat na to, že si na facebooku právě zveřejnili fotky z dovolené v zahraničí. Zloději, vítejte u nich doma.
S vymazáváním internetové historie to není jednoduché, každý žadatel musí Googlu poskytnou adresu každého odkazu, jehož zmizení požaduje a vysvětlit proč. Každopádně to však může být varováním, pobídnutím, abychom se na internetu chovali obezřetně. Protože tu máme další případ.
Sedmapadesátiletá Jitka z jižních Čech se snažila najít si přítele prostřednictvím internetových seznamek. Dávala si tam své fotky, protože je žena půvabná. „Všichni mně říkají, že vypadám dobře, tak své fotky ráda zveřejňuju. Pak jsem jednou seděla s kamarádkou v kavárně. Vedle si přisedli dva pánové asi našeho věku. A ten jeden říká: Aha, bába je na lovu. Díval se přitom na mě. Nechápala jsem. Ptala jsem se ho o čem, to mluví. No vždyť pořád hledáte chlapy přes internet, poznal jsem vás, řekl. Já se v tu chvíli málem propadla,“ vypráví Jitka.
Podle Ivany Janů, předsedkyně Úřadu na ochranu osobních údajů se i v České republice chystají změny v této oblasti: „Nová úprava ochrany osobních údajů umožní vymazat příslušná data na internetu. Zároveň budou takzvané cookies, tedy informace, které internetový prohlížeč ukládá o činnosti uživatele, považované za osobní údaje. Je to součástí obecného nařízení Evropské unie o ochraně údajů a platit by směrnice měla nejpozději od května 2018.“
Možná nám to připadá jako nějaký virtuální problém, který se běžného uživatele netýká, ale specialisté na ochranu osobních údajů se shodují, že se svým soukromím zacházíme na internetu značně lehkovážně, ať je nám patnáct nebo sedmdesát. Tak to mějme na paměti, když budeme na internetu navazovat nová přátelství, platit na něm nákupy nebo si při objednávání nějaké služby vyplníme nějaký ten neškodně se tvářící formulář.
A na konec si dejme příběh paní Kateřiny ze severní Moravy. „S hrůzou pozoruju, jak moje snacha na facebooku zveřejňuje fotky své dcerky, tedy mé vnučky. Fotí ji ve vaně, na zahradě u domku v bazénu. Přitom je jasně vidět dům, takže místo, kde fotky vznikly, kde bydlí. Vnučka je rozkošná, fotky mají spoustu shlédnutí, pochvalných komentářů, snacha je z toho celá nadšená. Já se bojím. Co když si nějaký zlý nebo nemocný člověk spojí tu krásnou holčičku s místem, kde bydlí? Ani nechci pomyslet, kolik úchylů se na ni na těch fotkách třeba dívá. Jenže snacha je posedlá internetovou popularitou. Zveřejňuje o rodině, kde co. Myslím, že si tím kompenzuje, že je vlastně neúspěšná modelka. A já tím trpím a bojíme se o ně.“
Setkali jste se někdy s podobným problémem? Myslíte si, že si lidé umí dostatečně na internetu chránit své soukromí nebo se na něm spíše chováme lehkovážně?
