Jitka Malíková: Devět let ve vězení. Jen kvůli víře.

Když někdo říká, že za min. režimu nebylo tak zle, tak mu odpovím: To tobě nebylo tak zle. Ale mnoha jiným ano! Takže správně máme říct: Mně bylo docela dobře, jiným bylo velmi špatně a většině to moc nevadilo. - Čtu článek a pláču. Je mi líto Jitky Malíkové, že jí konkrétní lidé záměrně zkazili život. A vzpomínám na naši rodinu a odsouzení otce na konci 50. let.

Klaním se před statečností Jitky Malíkové a lidí s podobnými osudy.

Právě jsem ho hledala... Sleduji Paměti národa. Klepnu na mapu v oblastech, kde to znám . Některé příběhy jsou i od nás. Vím, že je sháněly i děti v Sušici a okolí, když pobývaly u babičky /paní Malá /. Vyhledávaly pamětníky a nahrávaly záznamy. Asi to stále tak funguje . To je lepší učení pátrat než se jen o tom učit. Hodně se tomu věnuje Zoja s Přírodní školou. Budu se dívat.

Pardon, Jsem.

sem moc ráda, že byl článek přemístěn sem. Jen ať si ho přečte co nejvíc lidí!!

Tyto příběhy lidí, na kterých se podepsal režim po roce 1948, mě už z rodinných důvodů velmi zajímají, i když ve srovnání s tím, co zažila paní Jitka, bylo obyčejné znárodnění našeho tatínka ještě úplná idyla.

Určitě těžký život a je správné, že osud paní Jitky Malíkové bude zachován i pro další generace. Jen mě trochu irituje ten nadpis článku. "Devět let ve vězení jen kvůli víry", nemá tam být "... kvůli víře"? A v závěru 6. odstavce je ještě jedna pravopisná chyba "Oni s nás..." . Ale možná ne všechno jinak podle nových pravidel, co já vim?

Velmi mne těší je-li pravdou, že o vyprávění těchto statečných lidí je i dnes zájem mezi studenty, to bych byl nečekal.