Halloween s vnoučaty

Danuško, bez ohledu na to, co si myslet o Halloweenu, věřím, že jste si to spolu hezky užili. A to je důležité.

Danuško, rodinku máš moc sympatickou, kluci jsou šikovní...děkujeme za sdílení ¨:-)♥

Napatlat děti "jako" krví a dělat, že je to nějaký svátek je docela odporné. Nevím, jaký to má smysl a ani to vědět nechci.

Divíme se , že děti jsou agresivní a už i vraždí a tady k tomu mají návod. Tento zvyk z Ameriky sem rozhodně nepatří.

Nic proti halloweenu v anglosaských zemích nemám. U nás ale nemá žádnou tradici, nevychází z našich zvyků, tak se mi tu nelíbí. Copak musíme opravdu ve všem kopírovat Ameriku? Dušičky jsou odjakživa tiché, zádumčivé vzpomínání na naše blízké při světle svíček a v ozdobě květů. Proč to měnit?

Přesně tak, jiný kraj, jiný mrav, tady to respektuji, jak jsem napsala v článku a kostýmy se dostanou koupit v každém obchodě za pakatel už pro děti od 1 roku až po dospělé. Výběr je velký a každý si vybere co chce.

Danko, je to zajímavý popis strašidelného zvyku, doplněný názornými fotografiemi. Díky za něj.

My jsme jako děti chodily s příbuznými rády o Dušičkách na hřbitov a zapalovaly kahánky na hrobech. Vládl tam pokoj a ta spousta světel určitě v tu chvíli prosvětlovala i lidské duše a spojovala je se zesnulými blízkými. Byla to vzácná atmosféra. Halloween se strašidly nějak pro mě není. Vím, že u nás se děti mnohdy vyděsily z čertů o Mikuláši, a v Británii se vůbec nebojí?

Jiný kraj, jiný mrav. My byli dnes pozdě odpoledne na hřbitově. Byla tam spousta lidí a dětí, světýlek a nazdobených hrobů. Hlavně dětské hlásky oživovaly ponurou náladu. "Můžu říci babičce básničku ?" "Jsou tam oba s dědou?" "Hele brouček , vleze k nim?" "Není to dušička?" Bylo to tak láskyplné, vůbec smutné....