Naše zahrada

Mluvíte mi z duše vy i ty komentáře. Naše zahrada není nová, ale o to je to horší, protože jsme ji zdědili i se spoustou ovocných stromů. Místo Počkejchvilku se nám podél plotu rozrůstá do stále větší šířky pámelník, trávu jsme donedávna nestíhali sekat. Teď v důchodu je to o něco lepší, ale i tak by toho tam bylo na práci víc, než se stihne udělat.

Krása, ty vaše komentáře! :-) Jitka, Zuzana a další. Přesně do mých pocitů a postojů k zahradě se trefila Libuše. A Hana Lancová - ta mě rozesmála nahlas. Zase si všichni napíšem.

Pane Oldo tenhle článek mě moc potěšil! Naše vnučka chodila na kanadské borůvky celé léto a že jsou zaplevelené záhony jí bylo fuk. A my už máme dost rozumu na to, abychom se radovali z toho, že máme naše blízké kolem sebe a neodrazovali jsme je tím, že teď zrovna na ně nemáme čas, protože musíme támhleto sekat a támhleto plít a támhleto rýpat....

Mluvíte mi z duše.

Pro tohle mám pochopení. My jsme byly městské děti a pak jsme se podle rozhodnutí maminky odstěhovaly téměř na venkov do chalupy s bývalými hospodářskými budovami.. Poloha domu a okolí bylo hezké, ale údržba včetně zahrady byla nad naše síly. A to si ještě jednou maminka vymyslela, že budeme pěstovat brambory na záhumenku. O prázdninách jsem pak trávila hodiny na parném slunci a sbírala mandelinky. Stejně skoro všechno sežraly. V současnosti nám chalupu perfektně udržuje pán, který je fit důchodce. To je rozdíl!!

Ano, tomu rozumím. Mám ráda svou zahradu, ale taky dělám jen to, co stíhám a na co zrovna mám chuť. Nebo spíše náladu. Záhonky na zeleninu ryji tempem tři - čtyři řádky za den, plevelím jen po dešti a když už není vidět, co by tam bylo původně zasázeno..., no a co? Já ji mám pro zábavu a pro potěšení, ne jako nutnost. Až nebudu moci, nechám záhony zarůst trávou, na sečení si pozvu "hodinového manžela" (už jsem tady tu službu měla na drobné opravy, můžu doporučit), a bude to. Ale budu pořád slýchat zpívat ptáky ve větvích staré hrušky či slivoní, dívat se na prohýbající se koruny smrků v lese za zahradou souseda, dýchat čistý vzduch na dvoře.

Také jsem se těšila na fotografie ... Je hezké starat se, ale jen potud, pokud se nestanu otrokem zahrady, domácího mazlíčka, různých očekávání či vlastní pošetilosti. :-) S posledním odstavcem plně souhlasím.

Škoda že nejsou u článku fotky vaší zahrady

Čekala jsem více fotek Vaší přírodní zahrady. Ta jediná úvodní vypadala tak nadějně. :-)))

Mám velkou zahradu, vše možné pěstuji a roste tu, okrasná zahrada, sad. Bojím se toho okamžiku, kdy nebudu z fyzických sil stíhat . Synům to nic neříká a dcera je daleko. Bude to asi bolet....