FOTO: Zuzana Pivcová

Tolik roztomilých mláďat aneb Pondělí v pražské ZOO

11. 10. 2016

Můj příběh ZOO

Autor: Zuzana Pivcová

Hodnocení:

(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jana Šenbergerová 11.10.2016 19:58

Chodím do ZOO ráda, v posledních letech hlavně do té v Olomouci. I v pražské se mi moc líbilo a doufám, že si někdy zopakuji návštěvu s Pavlem. Zuzko, díky!

Alena Tollarová 11.10.2016 19:50

Zuzko, to se Ti povedlo! Tak aktuální reportáž ze zoo s fotkou novorozeného slůněte a maličké gorilky. Na FB jsem zrovna četla, že dnes byla slůňata pohromadě, ale na noc je zase odddělí. Jsou hrozně roztomilá. Hanko, jde o všechny pondělky.

Hana Rypáčková 11.10.2016 19:46

To je milé. Já ZOO miluji. A to Šťastné pondělí je první pondělí v měsíci? Můžeme si to někdy zopakovat...

Eva Komínová 11.10.2016 19:41

Pražské ZOO rozhodně fandím, i na FC. Také jsem zaznamenala novorozené slůně i to, že by si s ním už trochu odrostlejší Max chtěl hrát, ale zatím je musí oddělovat, protože to jsou různé váhové kategorie. Hezký článek.

Lidmila Nejedlá 11.10.2016 17:25

Do ZOO vždy ráda zavítám. Péče goril o svá miminka mě vždy dojme. Hezký článek, Zuzko.

Jiří Libánský 11.10.2016 17:14

Hezký článek. I jako pozvánka do ZOO. Rovněž fotky slonů, opic, želv i obou ještěrek.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá