Paní Novák. Jak se vám to líbí?

U ryze českých příjmení, speciálně u těch, která něco představují, u nichž jsem byla běžně zvyklá na přechýlený tvar, mi to připadá docela legrační. Třeba kdybych byla Zuzana Koza, Vocásek nebo Panenka. Některá příjmení jsou stvořena pro mužský rod, jako třeba Tichý, Kulhavý, to pak zní dost divně, Z. Hubený. U neutrálních příjmení, třeba Hálek, bych to brala jako přijatelné, a navíc jsou i příjmení shodná pro oba rody, viz Janků, Jirků, Kubů. Cizí příjmení, zvlášť, je-li žena skutečně vdána za cizince, i když u nás, by měla zůstat v cizí podobě. Tam je naopak trochu násilné říkat třeba Leeová. Vím, že mezi prvními, kdo se pro nás tehdy takhle nezvykle pojmenoval, byla Lenka Holas Kořínková. Zdůvodnila to tím, že chce manžela vzít do Austrálie, kde několik let žila, a měli by problémy s odlišným příjmením. To zcela chápu. Někdy je to opravdu určitá módní záležitost, zvlášť u umělců, ale osobně je mi to jedno. Nikomu to neškodí.

Pokud je jméno nečeské- vyhovuje mi to, jsem tak zvyklá. Jsem pro svobodu jména.

Já považuji přechylování za nespornou výhodu českého jazyka, která umožňuje už podle jména poznat pohlaví jeho nositele. Není žádný rozumný důvod se této nesporné jazykové výhody vzdávat. Když se mi někdo do telefonu představí třeba jako Karpíšek, automaticky ho oslovuji pane Karpíšku. Ani by mne nenapadlo mu říkat paní Karpíšku. Asi by mne musela upozornit, že je žena. Pokud se mi objedná na masáž Karpíšek, termín nepotvrdím. Dělám masáže pro ženy. Nepřechylování považuji za nesmyslný manýr, zmatečný, komplikující komunikaci a potencionální zdroj trapných nedorozumění. Nemám pro tento druh extravagance pochopení. Pokud si chce někdo ponechat svoje rodné příjmení, proti tomu nelze mít námitek.

Vzhledem ke svému věku už tento problém v přechylování příjmení řešit nebudu. Ale je to věcí každého páru jak se rozhodne. Mně osobně by více vyhovovalo příjmení bez přechylování a navíc bych si nechala svoje dívčí příjmení.