Jak zůstat mladý po šedesátce

Více se mi líbí odpovědi ,než samotný článek,není dobré se ve všem tolik babrat,ař každý činí,co je mu příjemné.

V květnu mi bude 60 let. Cítím se tak na 40. Dle zadaných údajů mi tabulky na internetu spočítaly biologický věk 42 let a 7 měsíců. To odpovídá tomu, jak se cítím. Jsem zdravá, neužívám žádné léky. Chodím na tůry několik km téměř denně. Jen v zimě jsem chodila trochu méně, 2x až 3x týdně. Chodím s trekovými holemi. Chůzi doporučují i odborníci, protože prospívá nejen tělu, ale i mysli. Odbourává stres, navozuje příjemnou náladu. Chůzi vřele doporučuji. Teď, když je už jaro, začínám jezdit do přírody na horském kole.Doma každý den cvičím 30 až 40 minut, skáču i přes švihadlo. Jím zdravě, potraviny s malým obsahem tuku, celozrnné pečivo, ovoce, zeleninu, sýry., žádné uzeniny. Piji bylinkové čaje, vodu, do ní přidávám vitaminové šumivé tablety. V mládí jsem se začala otužovat - v zimě , v létě se ráno začala sprchovat studenou vodou. Ráno si myji obličej studenou vodou, ráno i večer namažu obličej, krk a ruce pleťovým a tělovým krémem za 35 Kč. Proto mám výborný imunitní systém, neznám chřipku, rýmu, angínu, což jsem před započetím otužování měla často. To je můj recept na zdraví a mládí.

Naopak - zestárnout lze i rychleji = než se "přelouská" tento a obdobné "poradenské" články !!

Trekové hole mám, ale v poslední době chodím bez nich, ač je to výborná věc, protože je v pohybu celé tělo. Ale chodím s pejskem, kochám se přírodou a fotím, takže někdy by hole i překážely. Přesto je doporučuji. Chůze vůbec je skvělá věc, zvlášť v přírodě.

Už zase. To jsou rady nad zlato. Článek je zbytečně dlouhý. Každý ví, na co má a na co ne. K tomu nepotřebujeme vědecké traktáty. Ale něco z toho splňuji.

Článek ani nekomentuji, ale moc se mi líbí, jak to s transmastnými kyselinami vyřešila Hanička Š :-)! Nejím, nevím, nelíbí a basta! Bezva přístup.

Všechny tyto články, rady jak a co ve stáří jsou doprovázeny takovými krásnými , usměvavými a šťastnými dvojicemi co neví jak naložit s volným časem. Kde berou čas na takové myšlenky , jak se udržovat mladiství a v kondici a co číst pro duševní zdraví. Žasnu. To nevaří, nenakupují, neuklízejí, neperou, nepracují na zahradě a nehlídají vnoučata? Vždyť já to skoro nestíhám. Jsou tak vysmátí i ten pes je poslouchá... Realita je však odlišná.

Je to jen na štěstí, či někdo tomu říká osud.Znám lidi,například manželka - sportovkyně, optimistka, zdravá výživa, přesto ji dávali 3 měsíce života. Nebýt známých lékařů už by tu nebyla.

My to máme doma takhle.Já říkám :nikdy není na nic pozdě.Manžel říká:co už teď.

Jo a transmastné kyseliny nejím . Zajedno, nevím co to je .A za druhé, to slovo se mi nelíbí.