Cestovat sama

Ještě jsem sama na zahraniční dovolené nebyla. Jen jednou se čtyřletou vnučkou, ale to bylo senzační...Ovšem taky nemám ráda být jen nalepená na druhého. Cournu se sama ráda. Když jsem byla s rodinou- vlastně taky sama- vůbec jsem si neodpočinula- vnoučata mi nevadila, ale ta starost dospělých o mne, když jsem se někam ztratila, kazila jsem jim klídek. S nejmladším jezdím ráda, máme stejnou povahu.

V cizině jsem byla jen jednou sama se zájezdem, ale teď už by mě to nelákalo. V rámci republiky jsem cestovala často sama a vyhovovalo mi to právě pro tu svobodu "dělat, co mě bavilo, aniž bych tím já někoho omezovala, nebo někdo mě. Ráda jsem chodila na dlouhé túry a děsila tím vzorné manželky, které mě vždy strašily, co všechno by se mi mohlo stát, případně vytkly nezodpovědnost vůči dětem, kdyby se mi něco stalo. Teď cestujeme dva a také mě to baví, protože nemáme problém se dohodnout. Na zájezdu do Anglie jsem ve Francii nocovala v manželské posteli pod jednou dekou s do té doby neznámou paní, a dokonce jsme byly v pokoji s cizím mužem. To bylo velmi pikantní. :-)

Milá Zuzko velmi hezky jste popsala jaké to je cestovat sama. Mám na tento problém naprosto stejný názor. Procestovala jsem okolo 30 zemí - naposledy jsem byla sama letos 16 dnů v Maroku. Protože se neustále zdokonaluji v angličtině, učím se hebrejsky a zvládnu ruštinu nemám jazykové problémy. Jezdím většinou s cestovkou ale do Izraele létám i sama. Jak píšete vše má svoje pozitiva i negativa. Zatím se mi nestalo, že bych se na zájezdu nenašla zpřízněnou dušičku.Bývám větinou jediná ze zájezdu, která cestuje sama, příplatky na jednolůžák bývají dost značné. Pořád se na nás tzv.single zapomíná.Chystám se příští rok na velkou cestu Etiopií - opět budu cestovat sama ale s cestovkou. Jen perlička - v Maroku jsou většinou jen dvojlůžka se společnou dekou. Nevím jak bych s nějakým člověkem spala pod jednou dekou. I ve V.Tatrách jsem měla svůj pokoj a přítel také svůj.

Milá Zuzko - PLNĚ s Tebou souhlasím = taky nejraději jezdím sama - na výlety i pobyty! Mohu si svobodně rozhodnout KDY - KDE a JAK dlouho chci být! Nemusím poslouchat příp. "brblání" druhé osoby, že se to či ono nelíbí, nevyhovuje - užiji si vše po svém, v klidu a taky mohu odjet mnohem častěji! (než čekat, než se někomu "uráčí" jet se mnou). Lidem se však nevyhýbám = buď se zájmově shodná duše objeví, nebo ne - umím si poradit s oběma variantami. I přes součas. zdravot. problémy jsem "riskla" to, že koncem dubna 2017 pojedu na 5ti denní retro -pobyt ve Vys.Tatrách. Bydlet budu sama - ale po zkušenosti (před 4 r.) tam přátelští lidé budou.

Pokud jsem byla vdaná, jezdili jsme s manželem. Když jsem zůstala sama, jezdila jsem ze zdravotních důvodů do lázní sice sama, ale nebyla nouze nikdy o nějakou partu, dobrou spolubydlící. Nikdy jsem nebyla sama. Před dvěma léty jsem, po delší odmlce , dostala Františkovy Lázně , kde jsem nikdy nebyla a těšila jsem se na ně. Byla jsem ale hodně zklamaná - krásný hotel, na který jsem si ještě dost připlácela, byl plný německých manželských párů. pro mne nebyla ani jedna česká sousedka. Bydlela jsem celé tři týdny sama, neměla jsem si s kým popovídat, jedla jsem sama u stolu. Na výlety jsem kromě krátkých procházek po nejbližším okolí, také nejezdila, špatně chodím a proto jsem se bála sama někam jet. Navíc bylo celou dobu velmi chladné počasí, téměř každý den pršelo, nakonec jsem si domů přivezla zápal plic a močových cest. Už nikdy nikam nepojedu.

Jako student jsem měl ve školním roce 1967/68 přerušené studium a vyrazil jsem sám do světa, jen s velkým batohem a min. kapesný jen na pár dnů. Když jsem někde zakotvil, našel jsem si snadno práci i levný nocleh. Různé brigády a studentské pracovní tábory, na které nebylo nutné pracovní povolení. Dost často jsem jezdil autostopem. Kdyby nedošlo k okupaci v srpnu 1968, plánoval jsem po promoci tímto způsobem vyrazit na cestu kolem světa, ale to už raději s kamarádem. Osud rozhodl jinak.

Zuzko také tě obdivuji. Já jsem jednou jela sama na zájezd a už bych to neudělala. Mělo to hodně negativ, hlavně ze strany spolubydlící, velký věkový rozdíl. Ale zájezd to byl pěkný a ráda na něj vzpomínám.

No jo. Vždyť mne znáš. Co na srdci, to na i60.

No, tos tomu dal na triko!

Kdo zná Zuzanu, ten se jejímu způsobu cestování ani nemůže divit. Ona je totiž tak myšlenkově, rozumově, zájmově, morálně i mentálně tak zajímavě bohatá a výrazná osobnost, že když někam jede, je v podstatě sama takovým malým zájezdem v jedné osobě. :-) :-) :-)