FOTO: autor

Pěkné góly v té naší brance

9. 10. 2016

Můj příběh

Autor: Oldřich Čepelka

Hodnocení:

(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Oldřich Čepelka 11.10.2016 09:48

Děkuji všem za názory. Samozřejmě jsem nic dalšího nepodnikl, proč taky. Ten závěr textu měla být legrace, že třeba buderte navrhovat "Jít dovnitř a položit mu na stůl hned 10 jablek" nebo "Vzbudit ho, že teď hledám klíče já". No nevadí, vzali jste to až moc vážně. Ale děkuji.

Eva Komínová 10.10.2016 14:58

Asi bych po tom výstupu zůstala stát mlčky jako opařená, ale dál bych se tím nezabývala. Nemohu vědět, jaké pohnutky ho vedly k takovému chování.

Květoslava HOUDKOVÁ 10.10.2016 14:15

Ten tatínek byl opravdu hulvát! Normální člověk by přeci neseřval souseda za darované jablíčko (to leda, že by holčička byla Sněhurka). Spíše však měl své dcerce vysvětlit postupy různých zvrhlíků (lákajících děti na sladkosti atp.) - a občas (po dohodě ) i prozkoušet, zda se dítě poučilo.

Libor Farský 10.10.2016 12:21

Pane Oldřichu, raději nikam nechoďte, to by byl gól do vlastní branky. Ale zkusil bych si pohovořit s maminkou té dívenky.

Hana Rypáčková 10.10.2016 08:47

Poprvé jsem se s tímto druhem harašení setkala na lodi do Švédska. Už je to dlouho..Dítě mě upřeně sledovalo, jak mlsám ty malé pohádkové čokoládky a tak jsem mu nabídla jednu. Matka se přiřítila a dítě mi čokoládu vracelo roztřesenýma rukama s očima na matce a samo slovy odmítalo a třáslo se strachem.A to zřejmě nebylo trestáno tělesně.. Už taky říkáme vnoučatům :"Od nikoho cizího si nic neber a s nikým nechoď". Nikam bych do cizího bytu bez pozvání nešla.

Jitka Chodorová 10.10.2016 07:51

Třeba to ani hulvát není, jen má strach o své dítě. A vy? pro dobrotu na žebrotu. To se stává.

Zuzana Pivcová 9.10.2016 19:19

No, po takovéto skutečné debatě mě nic humorného nenapadá. Vybavilo se mi, jak na mě nedávno vyjela jedna mladá dáma, když jsem si vyfotila jejich pejska, jak netrpělivě nakukuje rozevřenými dveřmi do obchodu. Hned, co si to dovoluji a připodobnila to k někomu, kdo si fotí děti ve školce a pak je dává na internet pedofilům. Už bych to nikdy nechtěla zažít.

Lidmila Nejedlá 9.10.2016 19:18

Pozvala bych otce dál a popovídala si s ním. Pochopil by. V noci bych nikam nechodila a do cizího domu už vůbec ne.

Hana Šimková 9.10.2016 13:23

Dceru už bych už nikdy nepozvala dál, klíče bych ji dala přes plot, žádné jablko by nedostala a do jejich domu bych nevkročila. Proč bych to dělala ?

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá