Památník
FOTO: archiv autorky

Památník

7. 10. 2016

Na poslední sraz třídy ze základky jsme si měli přinést památníky. Stále se dohadujeme, kdo s námi do jaké třídy chodil (stále nás prohazovali) a památníky to prý ukáží. Našla jem ho chudáčka malýho ušmudlanýho mezi vysvědčením ze školy a hudebky, diplomy, indexy a žákajdami. Ještě to naposledy zajímalo bandu vnoučat, hlavně vysvědčení a žákovské knížky rodičů.

Bylo to nakonec veselé setkání, místo nudných fotografií ohmatané památníky, dost lidí je uchovalo a považují si je. Také jsme se dost zasmáli. Ale měla jsem se čím v životě řídit.

Jen z mého cituji:
"Uč se pilně, ráda pracuj, važ si let svých mladých, v kolektivu tadost hledej, chraň se přátel špatných." (Můj tatínek)
"Bude-li každý z nás z křemene, je celý národ z kvádru !" (paní učitelka Žejdlová s Nerudou).
"Život je jako karneval, kde obličej halí masky a roušku z tváře odtrhne jen trochu čisté lásky." (Paní učitelka Kovaříková , která čichala k růži).
"Nehledej štěstí okolo sebe, najdeš jej v čistotě myšlenek svých, v celém své žití vždycky buď pevná, život má mnoho chvil dobrých i zlých." (S Věrkou se stále vídáme).
"Kdo v cizině štěstí hledá, smuten spěje záhy spět, co nenajdeš v rodné zemi, nepodá ti širý svět." (Jana prodává v trafice, když jdu na zahradu, stavím se).
"Zlo a dobro jest jako ozvěna. Jednou je vykonáš a třikrát se ti vrátí." (Jarda mi vždy ochotně poradí a opraví fiátka).
"Podáš-li slabému ruku a hladovému chleba, nejspanilejší květy ti v srdci vyrostou." (S Martou se potkávám na městě)
"Buď radši skromnou fialkou, jež skrývá něžný kvítek v mech, než pyšnou růží, která však houpá svou krásu na trnech." (Hokejista Jirka, jak jsme mu fandili a z nemocniční dílny mi ochotně dával hobliny pro křečky).

Hodně zápisů je o tom, jak je krásné mít rodiče....U kluků se probouzely city...A Jirka, který to měl ve škole fakt těžký, ministroval v kostele a dost si na něm někteří kovaní zgustli, napsal: "Nejkrásnější chvilka života, když sedíš ve škole." Měli hospodářství, hodně dětí a museli tvrdě pomáhat.
Myslím, že jsem se tatínkovými radami řídila a snažím se žít i nadále podle rad svých dětských přátel.

Také máte památník?

škola vzpomínky
Hodnocení:
(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Lancová
Velmi pěkné téma. S chutí jsem si článek přečetla. Kde ty loňské sněhy jsou. :-)
Eva Komínová
Já mám památníčky hned dva. Jeden z dětství s podobnými zápisy jako vy a jeden z doby pozdější, v němž jsou podpisy a věnování význačných osobností, s nimiž jsem měla to štěstí se potkat. Řada z nich už není mezi námi jako např. malíři Zdeněk Miler autor krtečka, Ota Janeček nebo spisovatel František Kožík.
Karel Boháček
Nemohu odpustit našim, že veškeré památníčky a deníčky mých předků spálily. Já osobně schraňuji veškeré dokumenty svých předků a považuji je za velmi důležité pro další generace. Že to byla prý červená knihovna - není u mně omluva.
Zdenka Jírová
I když jsem kdysi památník měla, někam se mi vytratil. Zbyly mi ale třídní fotografie a několik listů, kam jsem si psala školní perličky ze zkoušení. Na srazech naší třídy 8.A jsme si je přečetli a zasmáli se jim. Už je to hodně dávno, co jsme chodili do ZŠ, letos jsme měli sraz po 57 létech. To to uteklo. Několik z nás se již nikdy srazu nezúčastní, před dvěma dny jsme byli na pohřbu dalšího kamaráda. Čas se nedá zastavit, bohužel.
Jana Slavíková
Památní nemám, ale na pravidelná setkání spolužáku základky nosím fotky (naskenované a na kopírce zvětšené) a každoročně se dohadujeme, kdo je kdo.
Alena Tollarová
Svůj pamatníček mám schovaný. Už dlouho jsem se do něj nedívala, ale teď jsem to udělala. Stojí tam: Až jednou po létech zrak Tvůj pohledne sem, budiž Ti tyto řádky vzpomínkou, pozdravem. Toto mi napsal a kytičku sněženek nakreslil můj táta 3.3.1963. 19.4. téhož roku už jsem tátu neměla. Dnes se nedivím, že mi tam máma nechtěla nic napsat ...
Alena Vávrová
Památník jsem měla a možná ještě někde mám a pamatuji si i na maminčin, ale nevím, kdo z nás 6 sourozenců si ho vzal. Moje děti určitě měly památník - i kluci. Nedávno si ho odvezl domů nejmladší a jeho dcerky z něj měly plesír ;-) a hned jim maminka také pořídila památníky.
Libuše Hvězdová
Památník z dětství také mám, jsou tam i některé stejné, nebo podobné výroky, veršíky, jako ve Vašem památníku. Občas si v něm čtou vnoučata, je zajímavé poslouchat jejich komentáře, někdy se u toho dost nasmějeme.
Hana Rypáčková
To mám radost, že památníky taky máte, nebo vzpomínáte...Uč. Pitrmannová- p vypadá jako o. Jak pokračovat Libore? Dospělácký deník neukážu...Vpravo od dveří- vedle toho ušatého kluka a druhá řada.
ivana kosťunová
Můj památník zmizel kdesi v propadlišti dějin. Moc mě to mrzí , jak ráda bych si teď v něm početla.!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?