FOTO: archiv autorky

Památník

7. 10. 2016

škola vzpomínky

Autor: Hana Rypáčková

Hodnocení:

(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Hana Lancová 12.10.2016 09:34

Velmi pěkné téma. S chutí jsem si článek přečetla. Kde ty loňské sněhy jsou. :-)

Eva Komínová 8.10.2016 15:05

Já mám památníčky hned dva. Jeden z dětství s podobnými zápisy jako vy a jeden z doby pozdější, v němž jsou podpisy a věnování význačných osobností, s nimiž jsem měla to štěstí se potkat. Řada z nich už není mezi námi jako např. malíři Zdeněk Miler autor krtečka, Ota Janeček nebo spisovatel František Kožík.

Karel Boháček 8.10.2016 08:01

Nemohu odpustit našim, že veškeré památníčky a deníčky mých předků spálily. Já osobně schraňuji veškeré dokumenty svých předků a považuji je za velmi důležité pro další generace. Že to byla prý červená knihovna - není u mně omluva.

Zdenka Jírová 8.10.2016 00:33

I když jsem kdysi památník měla, někam se mi vytratil. Zbyly mi ale třídní fotografie a několik listů, kam jsem si psala školní perličky ze zkoušení. Na srazech naší třídy 8.A jsme si je přečetli a zasmáli se jim. Už je to hodně dávno, co jsme chodili do ZŠ, letos jsme měli sraz po 57 létech. To to uteklo. Několik z nás se již nikdy srazu nezúčastní, před dvěma dny jsme byli na pohřbu dalšího kamaráda. Čas se nedá zastavit, bohužel.

Jana Slavíková 8.10.2016 00:20

Památní nemám, ale na pravidelná setkání spolužáku základky nosím fotky (naskenované a na kopírce zvětšené) a každoročně se dohadujeme, kdo je kdo.

Alena Tollarová 7.10.2016 22:32

Svůj pamatníček mám schovaný. Už dlouho jsem se do něj nedívala, ale teď jsem to udělala. Stojí tam: Až jednou po létech zrak Tvůj pohledne sem, budiž Ti tyto řádky vzpomínkou, pozdravem. Toto mi napsal a kytičku sněženek nakreslil můj táta 3.3.1963. 19.4. téhož roku už jsem tátu neměla. Dnes se nedivím, že mi tam máma nechtěla nic napsat ...

Alena Vávrová 7.10.2016 21:13

Památník jsem měla a možná ještě někde mám a pamatuji si i na maminčin, ale nevím, kdo z nás 6 sourozenců si ho vzal. Moje děti určitě měly památník - i kluci. Nedávno si ho odvezl domů nejmladší a jeho dcerky z něj měly plesír ;-) a hned jim maminka také pořídila památníky.

Libuše Hvězdová 7.10.2016 20:26

Památník z dětství také mám, jsou tam i některé stejné, nebo podobné výroky, veršíky, jako ve Vašem památníku. Občas si v něm čtou vnoučata, je zajímavé poslouchat jejich komentáře, někdy se u toho dost nasmějeme.

Hana Rypáčková 7.10.2016 19:49

To mám radost, že památníky taky máte, nebo vzpomínáte...Uč. Pitrmannová- p vypadá jako o. Jak pokračovat Libore? Dospělácký deník neukážu...Vpravo od dveří- vedle toho ušatého kluka a druhá řada.

Libor Farský 7.10.2016 18:39

Haničko, je to kouzelné. Nemohla bys ještě navázat pokračováním?

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Pan učitel Linhart

Na osmileté střední škole jsme měli na ruštinu pana učitele Linharta. Byl to takový divný, svérázný človíček. V zimě i v létě chodil v jednom sáčku se šálou na krku. To by ale nebylo tak zajímavé, jako jeho způsob výuky.

Hana Šimková

Nezapomenutelný prázdninový zážitek před 65ti lety u mé nejlaskavější tetičky

Jako první obrázek ukazuji naši třídu ve škole v Protivanově v roce 1956 - chodila jsem do 5. třídy. V zimě se zde topilo ve vysokých kamnech, začátek vyučovací hodiny se ohlašoval kravským zvonečkem, kterým vždy služba proběhla vyšlapané schody v naší stařičké budově.

Marie Ženatová

Třídní sraz bývá někdy větší stres než radost. Čím je člověk starší, tím více by si jej měl užít

Budu nejtlustší. Budu mít nejvíce vrásek. Co si pomyslí moje bývalá láska, až uvidí, jaké mám břicho? Vůbec se mně tam nechce jít. Takové myšlenky často napadají ty, kterým přijde pozvánka na akci s názvem třídní sraz.

Vratislava Hofmanová, redakce

Moji milí učitelé

Jako úvodní obrázek ukazuji naši školu v rodné vesničce Protivanov, kam jsem velmi ráda chodila až do páté třídy - je to ta patrová budova v perokresbě mého tatínka z mládí.

Marie Ženatová

Moje paní učitelka - šťastná to Maruška

Na začátku své vzpomínky na paní učitelku českého jazyka musím napsat, že jsem ve škole nikdy nebyla šprt. Je to divné, ale kromě spolužačky Jiřinky, která si udělala zemědělku s maturitou, neměl nikdo jiný se spolužáků vyšší vzdělání než výuční list a většina dívek šla v patnácti hned do práce.

Marie Machů