FOTO: Karel Janeček, Bruntálský a Krnovský deník

O ženách a mužích: Druhá nebo třetí míza? 1.část

23. 9. 2019

Tento článek vydáváme po dohodě s autorem ještě jednou jako vzpomínku na zesnulého Františka Mendlíka.

aktivní senioři Můj příběh

Autor: Libor Farský

Hodnocení:

(5.1 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Drahomíra Stínilová 23.9.2019 23:39

Moc pěkný článek. Vlaky a nádraží jsou moje slabost. Jak by taky ne. Bydlím u nádraží a přátelé mi říkají Dráža.

Soňa Prachfeldová 23.9.2019 22:07

Pěkný hravý článek, jsem ráda za opětovné zveřejnění. Také u nás zabírala velkou část pokoje železnice s vláčky a manžel byl u vytržení více nez malý synek.

Jana Šenbergerová 23.9.2019 17:16

Také vnímáte, že stejný článek může být v jiné době pod dojmem jiné skutečnosti úplně jiný? Možná by se František divil, jakou vlnu solidarity svým nečekaným odchodem vyvolá.

Naděžda Špásová 23.9.2019 16:28

Jsem ráda, že můj muž žádnou sběratelskou úchylku nemá. V naší rodině hromadím věci já. K dráze jsem nikdy blízko neměla. František tu bude chybět. :-)

Jitka Hašková 23.9.2019 14:20

Oprava - místo zahrál má být zabral.

Dana Puchalská 23.9.2019 14:19

Hezký zařazeno. Milá vzpomínka na F. M. a perfektní článek.

Jitka Hašková 23.9.2019 14:19

Libore, moc jsem se pobavila a vzpomněla jsem si na svého bývalého manžela, když jsme spolu bydleli. Neměla jsem šanci k něčemu dávat svolení, prostě si zahrál co chtěl. Z komory si udělal fotokomoru, zabral pro sebe malý pokoj ve 3 pokojovém bytě, občas nešly zavřít dveře. Co se mu tam nevešlo, tak dál na chodbu před byt. Kamarádka, která ho neznala, tak když šla k nám na návštěvu, tak nemohla najít náš, až se jí to podařilo a vzhledem k nepořádku za dveřmi, nemohla uvěřit, že tam bydlím já.

Jitka Havlová 7.10.2016 20:57

Liborku tenhle tvůj článek je moc povedený! Samotnou mě žádný podobný příběh nenapadá a na tvoji druhou otázku odpovídám ano. Manželovi bych to dovolila buď proto, že by to bylo něco, co by mě taky bavilo, anebo proto, abych od něho měla pokoj a měla sama čas na to, co by mě bavilo...

Jaroslava Handlová 4.10.2016 21:23

Hravost přispívá k dobré náladě, tak bych sbírku v 2+1 umožnila i podporovala. Vždyť by pro mne snad zbyla postel i něco dalšího v tom druhém pokoji, tak proč ne?

Hana Rypáčková 4.10.2016 18:34

Kdo si hraje nezlobí. U nás byl pink ponk na 1. místě. Ať si muž říkal co chtěl. Ale dobrý...Příběh první- měli jsme na záchodě sbírku přívěsků. Skončila nedávno rozdaná vnoučatům/ať chtěli či nechtěli/. Koupelna smrděla vývojkou...Ale ten druhý. Není to týrání zvířat? Mají dnes svátek. Nevešli bychom se tam ani bez železnice, bydlela s námi všemi četná zvířena/ dětmi a mnou vydupaná/.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek