Když se dědeček necítí být dědečkem
Ilustrační foto: pixabay.com

Když se dědeček necítí být dědečkem

8. 10. 2016

Narodila se nám vnučka Barborka. Já jsem se slzami v očích vzpomínala na dobu, kdy byl její táta, tj. náš syn, maličký, a těšila jsem se, až přijede snacha z porodnice a budu si užívat roli babičky. Můj manžel se moc z jejího narození neradoval a ihned arogantně prohlásil, že on se necítí být dědkem a ať nepočítám s tím, že by mě doprovázel, kdyby mě náhodou napadlo vyjet s kočárkem. Vzala jsem to na vědomí a domnívala jsem se, že až malou Barborku uvidí, tak názor změní.

Nestalo se.

Zatímco já jsem se nemohla dočkat konce pracovního týdne, až  konečně s kočárkem vyjedu, manžel mi už  v týdnu hlásil, že o víkendu pojede „na čundr“.

Usmála jsem se sama pro sebe a vůbec jsem jeho slova nebrala vážně. Na čundr jsme přece jezdili za svobodna..! A s kým a kam by jel..? Vždyť je zima, jaro se jen velice  nesměle hlásilo o slovo.

Úsměv mě ale v pátek odpoledne přešel. U našeho domu totiž  zastavilo osobní auto, vystoupila mladá blonďatá slečna v maskáčích a vyzývavě hleděla do našeho okna. Evidentně byla mladší než naše vlastní dcera. Manžel, který každou chvilku z okna vyhlížel, zařval „Už jsou tu“ a běžel do předsíně, rychle se nasoukal do nějakých starých tenisek, popadl bundu a nějakou starou zelenou maličkou brašnu a už mizel ze  dveří. Z auta dodatečně vyskočili dva mladíčci, kteří patrně očekávali nějaké větší zavazadlo, které můj muž s sebou poveze, a proto otevřeli dveře od kufru auta. Manžel tam uložil svou malou brašničku, načež všichni naskákali do auta a odjeli.

Manželovo jednání mě tak překvapilo, že jsem celé odpoledne a večer nebyla schopna z hlavy vytěsnit spoustu otázek, na které jsem marně hledala odpovědi…

Kdo jsou ti mladí lidé, kteří vypadali maximálně na 18 až 20 let ? Kde na ně můj muž narazil a co  s nimi má vlastně společného ? Kam společně jeli a kdy se vrátí ?  A co bude jíst ? A kde bude spát ? Vzal si s sebou alespoň trochu peněz?

V noci jsem se budila a přemýšlela, v čem si asi může rozumět a o čem si může povídat můj dvaapadesátiletý muž s dvacetiletými mladými lidmi? Vždyť se kolikrát v názorech rozcházel i s našimi vlastními „dětmi“, které byly určitě starší než tito jeho noví „kamarádi“.

V sobotu dopoledne jsem se uklidnila. Jezdila jsem s kočárkem po parku a užívala si krásného jarního počasí. Smířila jsem se s myšlenkou, že já jsem sice babička, ale můj manžel žádný dědek není. Ten naopak omládl a bude jezdit na čundr. Co nadělám? Všechno je určitě tak, jak má být.

Prožila jsem pěkný den, večer jsem se podívala na nějaký romantický film, který v televizi uváděli, a šla brzy spát. V noci mě probudil nějaký šramot, ale byla jsem tolik unavená, že jsem tomu nevěnovala pozornost. Jaké bylo moje překvapení ráno po probuzení, když jsem vedle sebe spatřila vyspávajícího manžela!

To svoje čundrování odnesl silným nachlazením a ačkoliv se mnou kočárek s Barborkou vozit nechodil, z domova na noc se už víckrát nevzdaloval. Omezil se na posezení v hospůdce  u piva.

rodina vnoučata
Hodnocení:
(5 b. / 4 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Danka Rotyková
Omlouvám se za opožděnou reakci, ale musím se toho mladého dědečka zastat. I když se na čundru nastydnul, přesto má stále právo na to, aby si o trávení svého volného času rozhodoval sám. Určitě v životě zažil mnohokrát, že něco musel a hrozně moc se mu nechtělo. Tak alespoň v 52 si může dělat věci po svém. Jsem vdova a s manželem jsme byli oba dva v pohodě, protože jsem celý život tolerovala jeho lásku k fotbalu, i když jsem se ho nikdy neúčastnila. A proč taky, když mne fotbal nebaví. Měli bychom být k sobě více tolerantní, co říkáte?
Dana Tomanová
Také si nemyslím, že dvaapadesátiletý muž musí být zákonitě dědek...ačkoliv, když vidím některé daleko mladší muže po cestách do práce kolem sebe, tak mám dojem, že ti už se staří narodili. Je to u každého jinak. Oslovení "babi" nebo "babičko" mi opravdu nevadí, je to tak, jak to má být, i když se jako babička necítím:-) Nejsem ta hlídací bába, co by si mladí představovali, ale občas také pomohu - v rámci svých možností a svá 4 vnoučata miluji, je s nimi legrace a vzájemně si máme co dát...máme se rádi a je to hezký pocit.
Dagmar Anderlová
Máme pět vnoučátek a jsme oba šťastni nikdy by nás nenapadlo ,aby nám vnoučátka říkala jménem jsme hrdí když zavolají babičko, dědečku i když těm malým dvouletým to jde zatím ještě hůře.
Hana Lancová
Zcela souhlasím s Hankou R. Manželova maminka vždy říkala, že manžela (čili mého tchána) začali synové zajímat, až se s nimi dál hrát fotbal. :-)))
Marcela Pivcová
Lidský věk se prodlužuje, takže považovat dvaapadesátiletého muže za dědka není na místě - vždyť má před sebou ještě řadu let v pracovním poměru a jeho záliby? Pro mne vypadají naprosto přirozeně. Vnoučata nemám, a i když mi je už poněkud více roků, oslovení: babičko! bych nebrala. Doufám, že mí žáci, se kterými ve škole hrajeme na kytaru a zpíváme písničky k táboráku, mě za babičku nemají.
Hana Rypáčková
Oni dědečkové potřebují vnoučátka trochu povyrostlá....
Jitka Valachovičová
Tak v naší rodině je dědeček velmi vážený a milovaný, máme dvě berušky - už školačku ve druhé třídě a skoro pětiletou. Když se narodila Verunka, ta starší, tak to byla veliká sláva, i když děda trochu smutně poznamenal, že to měl být raději kluk. Do poslední chvíle jsme nevěděli, kdo se narodí, ani podruhé to bylo překvapení. Jsme moc rádi, že ty holčičky máme a já jsem velice pyšnou babičkou. Když Verunka začínala mluvit, říkala mi babyko...pak už jí to šlo a jsem babička. S dědou je možná větší legrace, ale se mnou se zase učí různé věci - kutíme, pečeme, apod. Nikdy by mne nenapadlo, aby mně vnučky říkaly jménem, jak to znám z okolí, protože ta paní se necítí být babičkou....
Zuzana Pivcová
Za sebe takovou situaci posoudit nemohu. Ale pan Láďa, který nám v Týně spravuje chalupu, je několikanásobný dědeček, dokonce i "nepravý" pro vnoučata své nynější přítelkyně. Jeho dědečkovská role však vždy byla a je dost jiná než jezdit s kočárkem. V průběhu let, když jeho vnuci vyrůstali, s ním vždycky brzy začali dělat na chalupě různé činnosti, tedy většinou pracovní. Jsou to vždy děti pracovité a ochotné a dědu mají v tomhle za příklad. Myslím, že v tomhle jsou muži hodně odlišní od žen a vůbec to neznamená, že svá vnoučata nemají rádi. Třeba jen dávají své city najevo jinak.
ivana kosťunová
Mému kamarádovi se 52 letech narodil syn. S kočárkem jezdil rád a zrovna tak rád jezdil a jezdí na kole - nyní už se synem. Jeho syn je o čtyři roky starší, než jeho vnuk. Píšu to proto, že dnes je těžké generalizovat. Svůj vztah k dětem, vnoučatům a vůbec k životu si vytváří každý individuálně.
Jiří Libánský
Já dědečka chápu. Taky bych jel raději na čundr. Akorát bych si dal pozor abych nenastydnul. Nemyslím si, že jedinou činností prarodičů musí být nutně poskakování kolem vnoučete a šišlání na něj. Na procházky po parku nechodím a na motorkářské srazy či punk-rockové koncerty bych vnoučata netahal. Dělat z dvaapadesátiletého muže v klidu doma dožívajícího stařečka, to je už tak trochu předčasná příprava na jeho důstojný skon.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.