Přátelství je někdy víc než láska
FOTO: autorka

Přátelství je někdy víc než láska

27. 12. 2016

...zpívá Petr Rezek ve své písničce. Přátelství, to je plachá něžná kráska, která mává na toho, co dává víc než citů daň.

V dětství a v době dospívání jsem měla spoustu kamarádů a známých. Mimo jiné jsem sportovala, chodila jsem s kamarádkou na taneční zábavy a byla jsem i členkou fan klubu známého zpěváka, se kterým jsme jezdívali na koncerty a prodávali jeho knihy a gramodesky. Pak jsem se vdala a odstěhovala jsem se s manželem do místa jeho pracoviště, sto kilometrů daleko od domova. Rázem jsem se ocitla bez kamarádů a přátel.

Manžel zde nějaké kamarády měl, ale nikdy mě s nimi neseznámil. Naopak. Když jsme některého jeho známého potkali a dal se s námi do řeči, manžel hned hovor ukončil a předstíral, že někam pospícháme. Vůbec jsem to nechápala.

Pak jsem začala pracovat jako sekretářka, takže jsem kolem sebe měla jen šéfa a několik jeho spolupracovníků o generaci starších, se kterými jsem navazovat přátelství nemohla a ani nechtěla, protože hned při nástupu na toto pracoviště mě manžel překvapil svými „úvahami“ typu „Už to vidím, ty se zamiluješ do nadřízeného, začneš dělat přesčasy, kdoví, jak to s námi dopadne“ a tak podobně. Věděla jsem tudíž, že žádné zdržení na pracovišti si nesmím dovolit.

Představovala jsem si, že se postupně seznámíme se sousedy a třeba se s manželem zúčastníme i nějakých společenských akcí, ze kterých vyplynou naši noví společní přátelé...

Nic takového se ale nestalo. Pokud jsme neměli děti, tak manžel tvrdil, že si vystačíme sami. Takže jsme sami chodili na výlety, sami chodili do kina a žili zkrátka jen a jen sami pro sebe.

Když byla v domě vyhlášená společná úklidová sobota, navrhl manžel, abychom šli již v pátek uklidit sklep a odpracovat tak ve prospěch domu nějaké hodiny. Zdůvodnil to tím, že nemá zájem pracovat společně se sousedy. Takže jsme skutečně šli a pracovali celé odpoledne ve sklepě sami dva.

Po narození našich dětí se situace změnila. Neměli jsme nikoho, kdo by nám děti pohlídal, kdybychom chtěli někam společně vyrazit za zábavou, proto to manžel vyřešil jednoduše. Mě nechával doma s dětmi a sám začal chodit pravidelně na pivo a hrát s kamarády ping pong. Jednou, při návratu domů, mě zastihl v rozhovoru se sousedkou na chodbě a hned bylo zle. Jestli prý mám málo práce, že se můžu vybavovat se sousedkou...?

Za celou dobu deseti let, co jsme v tomto domě bydleli, jsme se nikdy s nikým blíže nepoznali. Celou dobu jsme chodili kolem všech sousedů jako cizí lidé. Pozdravili jsme a to bylo všechno. Když nás náhodou někdo oslovil, manžel mu hned dal najevo, že o žádný rozhovor zájem nemáme.

Nerada na tu dobu vzpomínám.

Nakonec se mi podařilo manžela přemluvit, abychom se přestěhovali někam blíž k rodině. Doufala jsem, že se nám podaří vrátit se zpět do našeho městečka, kde jsme oba vyrostli, měli rodiče, sourozence, spolužáky a přátele. Osud nám však nepřál. Zaměstnání a byt se nám tam sehnat nepodařilo. Přestěhovali jsme se sice blíž k domovu, ale zase jsme se ocitli v naprosto neznámém prostředí.

Mně se však už v žádném případě nechtělo žít takhle osamoceně. Děti rostly, a i když jsem se jim věnovala na sto procent, najednou nastala doba, kdy už mě tolik nepotřebovaly a já zůstávala čím dál častěji sama doma. Začala jsem se čím dál víc ozývat, což vedlo mezi mnou a manželem k hádkám a pozvolnému odcizování. Ten si totiž zase brzy našel kamarády, s nimž zašel na pivko a předpokládal, že já budu zase jen sedět doma..

Vydržela jsem třicet let. Pak jsem podala žádost o rozvod.

Můj příběh rozvod
Hodnocení:
(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Pěkný egoista, je dobře, že jste to skončila a přeji Vám žít si co nejlépe podle svého !
Eva Mužíková
Paní Danuše, přestože Vaše rozhodnutí přišlo až po třiceti letech, zbývá Vám jistě ještě hodně času k tomu, aby jste si našla přátele, se kterými prožijete mnoho hezkých chvil. To Vám z celého srdce přeji...
Marie Novotná
Přátelství je VĚTŠINOU víc než láska.
Hana Práglová
Nechápu ttakové žití.Manžel se ke mně přistěhoval 500km od svého bydliště,rodiny,kamarádů,,,,,.A co nejdříve jsem se snažila ho seznámit se svými kamarády a přáteli.Jen,aby se tady cítil dobře a byl i on spokojený!
Hana Rypáčková
"Věru těžká nemoc je, nemít žádné přátele.." To je z dětské knihy : O statečném Cibulkovi- z mojí velmi oblíbené . Takový život si vůbec nedovedu představit. To máš Danuško co dohánět !!
Eva Krausová
Danuše, vydržela jste to dlouho, ale ztratila přitom léta života, která mohla být lepší ať už byste byla sama nebo s někým jiným. Aby mi manžel vytýkal, že se bavím se sousedkou, to by bylo něco pro mne... Raději bez manžela a s přáteli, než s podobným typem. Tak ať se Vám konečně daří, hodně štěstí. P.S. láska to s Vaším manželem myslím nebyla, ta bývá totiž bez podmínek...
Zdenka Jírová
To jste velmi trpělivá žena, já bych to tak dlouho nevydržela. Dnes žiji sama, ale nevadí mi to zejména díky přátelům, kterých mám dost. Se svými přítelkyněmi se znám několik desítek let a jsme ve stálém styku osobně nebo po telefonu. Také má dobré vztahy s dcerami i vnoučaty. Nikdy jsme nebyli bez přátel, bez nich se přece nedá žít.
Jarmila Komberec Jakubcová
Neumím si život bez přátel představit,, sdílím nimi společné zájmy, raduji se z jejich štěstí a pomáháme si při problémech.S prvním manželem jsme měli mnoho tzv.společných přátel a kamarádů. Druhý manžel byl samotář a neměl nikoho, manželství vydrželo jen 14 měsíců.S přítelem se kterým nyní žiji je přátelský, dobře se snáší s mými přáteli a já s jeho. A tak to má být.Jsem spokojená
Zuzana Pivcová
Za sebe to nemohu ze zkušenosti moc posoudit. Myslím, že i po stránce přátel by měl být vztah vyrovnaný. Pokud má jeden z partnerů přátele, kteří k tomu druhému nepatří a ani se mu nezamlouvají, není to dobré. Ale ne všechny dvojice mají společné přátele, většinou také dvojice. Takže pak leda zbývá, aby měl každý své vlastní přátele. Bez postranních úmyslů, bez podezřívání, bez zákazů. K tomu je potřeba velká důvěra. Já nevím, jde to vůbec?
Anna Potůčková
Tak tohle bych já osobně dlouho nevydržela. Vás obdivuji, že to trvalo tak dlouho a přeji Vám spoustu skvělých přátel v životě

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?