Život je fakt plný překvapení

:-)))pěkně jste to popsal, pane Procházko, úplně jsem Vás tam viděla :-))) když se žije naplno, je pořád co slavit, i bez "předělání" - vlastně každý příjemně prožitý a rozesmátý den...

Zajímavý příběh,hezky jsem si početla.Pokračuj ve vzpomínkách.

Romane děkuji za moc krásný článek. Fandím ti, že jsi upřímně napsal, jak jsi to cítil. Díky, díky.

Ivko, zde neděláme maturitu. Každej se překlepne. Buď to hledám jak proč nač, a nebo přečtu obsah co tím kdo chce říci, Já jsem schopen někdy v rychlosti i ve slově miluji napsat tvrdé y.

pokračování: opět povedlo. Život prostě tropí hlouposti a jsem ráda, že to dobře dopadlo. Máš to zase za 5*****.

Tak k tomuhle není, co dodat. Tohle se ti, Romane, opětpovedlo

Znám tu dva lidi .On je vlastně žena a ona je vlastně muž. Chovají se tak, ale nemají předělanou imič. Četla jsem spoustu knih o tom jen proto, že je stále potkávám a většinou nevypadají šťastně. Žijí osaměle , on má pejska. Ona je ostýchavá, se ženami i s muži. Jako nikam nepatří. Ale to přetvoření je náročné...

Jednou jsem podobnou událost zažila u kadeřnice. Čekala jsem,až budu na řadě. Seděla jsem v takové oddělené části, kde jsem neviděla zákaznice, jen jsem je slyšela. Moje kadeřnice se při práci bavila s pánem, kterého jsem neviděla a soudila jsem, že asi čeká na svou paní, až bude hotová. Vykulila jsem oči, když jsem žádného pána při odchodu neviděla, jen krásnou vyšší slečnu, s dokonalým poprsím v dekoltu, krásně upravenými nehty a svůdnou halenkou, včetně lodiček s vysokými podpadky. Jen hlas neměla ženský. Když odešla, neodolala jsem a zeptala se kadeřnice. Byl to " předělaný" muž, jen operaci hlasivek zatím nepodstoupil. Byla jsem hodně zmatená. Nikoho neodsuzuji, přeji všem, ať jsou tím, čím si přejí být. Jen se s tím nesetkáváme příliš často, tak nás to může vykolejit.

Napsané tak, že se to velmi dobře čte. A zajímavé téma. I já jsem zažil podobné pocity jako autor.