Po letech opět "na vodě"

Ač Ryba, s vodou moc nekamarádím. Před několika lety jsme se ale na dovolené s kamarádkou a našimi partnery dohodli, že zkusíme raft. Oni dobří plavci, já jen tak pár temp. Pronajali jsme si raft a já pro jistotu i záchrannou vestu. Chvíli se nám plulo dobře, pak to nějak zadrhlo. Chlapi zjistili, že je v řece tak málo vody, že raft prostě neplave. Tak vystoupili a táhli nás. Dovedete si to představit? Dva chlapi táhnou raft se dvěma ženskými, z toho jedna má vestu! Moc jsme se nasmáli a moc rádi na to vzpomínáme. Evo, závidím Vám, že se vody nebojíte a těším se na další vyprávění.

Na sjíždění řek mám jen nejlepší vzpomínky, byla vždycky prima parta a zbyla kupa nádherných vzpomínek.

Gratuluji, Evo! Prvním článkem jste sem mezi nás elegantně vplula. Já bych moc ráda někdy na vodu (a klidně bych tam taky seděla pohodlně, rozhodně bych neklečela. Ovšem rukama bych se snažila makat ze všech sil). Naposledy jsem si to vyzkoušela v 17 letech, když jsem se vydala "prozkoumat" Vranovskou přehradu. Okouzlena jsem se vzdalovala od břehů, zato pak ta dřina zpět! Ale bylo to krásné! Pak už jsem se dostala jen na čluny a lodě, které vždy řídil někdo jiný!

Milá Dagmar, správný háček v lodi závodní ovšem klečí. Ns fotce ale vidíte loď turistickou, v níž musí háček sedět pohodlně i jako pecka, protože se někdy plaví několik hodin po řece od jednoho tábořiště k dalšímu. A článek je o vodní turistice nikoliv o závodění. To jsem neprovozovala.

V mém mládí v Týně nad Vltavou jsme se ještě normálně koupali ve splavné řece (dnes je tu stojatá voda okraje Orlické nádrže), kde byly 2 jezy, jedna "šlajsna" bývala zahrazená, aby nebyl silný proud a dalo se nad ní koupat. Po Vltavě připlouvala spousta vodáků a vždy si museli vytáhnout loď na břeh a snést ji až pod jez. V duchu jsem si říkala, jak to musí být na vodě idylické, zvlášť když spolu plují páry. Ale ono to byla spíš pěkná dřina. Pádlovat jsem si vzkoušela jen jednou, to bylo na mezinárodním kurzu němčinářů v Brandenburgu v bývalé NDR, půjčily jsme si loďku a vypluly na jezero, ale proud nás zanesl do hraničního pásma se západním sektorem a už se na nás řítil rychločlun a říční policie s tlampačem.

moc hezký příspěvek, který nutí ke vzpomínkám... jenom doufám, že na té fotografii nejste vy, správný háček totiž v lodi klečí a nesedí jako pecka...

Děkuji všem, kteří zareagovali na můj první článek. Moc mě to potěšilo. K mé zálibě: kdo to zažil, rád vzpomíná. Kdo k tomu nemá vztah, toho chci "uklidnit". Každý máme něco. Já například vůbec nelyžuji. Nějak na to nemám vlohy a přes veškerou snahu jsem nikdy nedokázala být pánem svých lyží. :-)

Tak to má být, všechno vyzkoušet, dokud jsou na to síly....Neodkládat na příště. Fandím Evo.

Paní Evo, je to krása, vždy mě toto lákalo, ale nedostala jsem se nikdy "na vodu", ale vám to přeji, pište dál, a ještě k tomu krásné fotky, fandím vám. Děkuji.

Moc krásné fotky, nezbývá než gratulovat, že máte takovou zálibu ....já mám z vody respekt a vodní sporty nevyhledávám*