Kouzlo časů minulých: První kroky v Paříži

Neckáře jsem nenašla,ale ten by mě teď už "nebral" :)mm

Moc pěkné vzpomínání,jako vždy.Mně se jako franštinářce "podařila" Paříž až po studiích v roce 1973.Jeli jsme s manželem vlakem na "pas blint",nocleh jsme sháněli v honosné turistické kanceláři na Champs Elysees a kupodivu sehnali.Měli jsme také ze všeho "oči na šťopkách" a na nic jsme neměli peníze.Ale bylo to krásné. mm

Připomněl jste mi scým skvělým vyprávěním mou zkušenost s cestováním v 60.letech, ale ne do Francie ale do Západního Německa. Také jsem byla vyjevená ze všeho, co jsem tam viděla. No, jak se říká "sedlák ve městě".

Pane Jaroslave, začetla jsem se do Vašich vzpomínek a těším se na další. Jste dobrý vypravěč a hlavně ve svém psaní upřímný, to každý nedokáže.

Ivano, je tam jen jméno Neckář na začátku 2. řádku - poznámka.

V polovině 70. let, kdy já jsem ještě nesměla vstoupit s dětmi z letního tábora pro němčináře do prvního hraničního pásma za obcí Malonty, jela má kolegyně z jazykovky na svatební cestu ke strýci do Paříže. Když se vrátila, líčila vše, co viděla, až mi lezly oči z důlků. Nejvíc mě fascinovalo, že tam byly obchodní domy s nepřetržitým provozem a celé patro kosmetických firem. Inu, mládí! :-)))