Veřejné i soukromé knihovny jsou zaplaveny návody, jak zbohatnout. Ale nikde jsem neviděl knihu o tom, jak zchudnout.
Okamžitě jsem proto začal sepisovat zkušenosti vlastní i svých zchudlých kamarádů (naštěstí mám takových hodně), a zde je výsledek.
1. Hlavní je zvolit si správné zaměstnání. Tak třeba, když se rozhodnete stát se politikem, zchudnout se vám nepodaří. Kromě platu vás dneska čeká úplatek od jedné firmy, zítra jedete na zájezd do Karibiku se sponzorem, pozítří dostanete od lobbisty nové auto a manželku.
2. Lepší je vést umělecký život. Ačkoliv existuje zhruba deset Čechů a Češek, kteří i přesto zbohatli, většinou si to museli tvrdě odpracovat a mají nejrůznější umělecké choroby. Např. revma, vysoký tlak nebo depresi. V krajním případě je postihne obrazovková ješitnost (nutkání číhat před televizorem na vlastní tvář). Všichni ostatní se potácejí od výplaty k výplatě a protože vedou rozmařilý život a někteří si k tomu dokonce pořídili i děti, jsou neustále švorc, na mizině a s obracenými kapsami.
3. Téměř tutovou volbou pro zchudnutí je práce spisovatele. Vím to z vlastní zkušenosti, protože jsem psal a vydával svůj životopisný bestseller Maléry a já (www.malery.cz) tak dlouho, až mi finančák nabídl osobní bankrot. V Česku se psaním uživí jen tři lidé, z toho Viewegh získává novou inspiraci dokonce i z vlastní aorty, Vondruška musí ždímat celé 12. a 13. století a Pawlovská rozmělní text, který byl původně na deset stránek, pomocí mamutí velikosti písma, prázdných stránek a malého formátu do 10 svazků a vydává každý rok jeden. Všichni ostatní skvěle živoří. Mladí autoři fyzicky či mailem oblézají nejrůznější vydavatelství a škemrají o zařazení svého veledíla do edičního plánu. Staří autoři většinou leží doma bezmocně na gaučích a telefonicky si stěžují redaktorkám, které shánějí klípky do víkendového časopisu. Já sám ovšem patřím do třetí kategorie: denně se tři hodiny věnuji sepisování různých textů včetně návodu, jak zchudnout, a ono se to opravdu daří. Nesmíte však požadovat honorář. A i kdyby, stejně žádný nedostanete.
4. Docela dobrým opatřením ke zchudnutí je věnovat se dlouhodobě živočišné výrobě. Nemyslím tím plození dětí, nýbrž chov skotu, králíků a slepic. S klokany a pštrosy byste mohli přece jen něco vydělat, tak od nich se držte stranou. Ke zchudnutí stačí, když a) po dva roky nepěstujete řepku ani kukuřici na bionaftu, b) neinvestujete do bioplynové stanice nebo fotovoltaické elektrárničky na svém pozemku, c) usilujete o produkci masa té nejvyšší kvality, d) odmítnete evropské dotace, které přicházejí jako odměna za to, že jste po pradědečkovi zdědil zemědělský pozemek.
5. Musíte také správně číst knížky o zbohatnutí, které máte ve své knihovně. Brát vše doslova. Tak třeba Pupickova Čelem k dolarům: Tam se dočtete, že máte „udělat vše pro to, aby vaše peníze pracovaly za vás a vy jste mohli strávit život cestováním, hraním se svými dětmi nebo hledáním dárků pro své milované.“ To je opravdu vynikající rada a nepochybuji, že zchudne každý, kdo se jí bude řídit. Nebo „Když ostatní nakupují, prodávejte; když ostatní prodávají, nakupujte.“ To zní výborně, ale když já chtěl něco koupit, ostatní to nechtěli prodat, a když bych něco prodal já, nechtěli to koupit oni. Takže nevím, jak to autor myslel.
Co závěrem? Být chudý má obrovskou výhodu: stále si máte nač stěžovat. Samozřejmě před kamarády volíte zástupné téma jako například daně, stáří, poslaneckou sněmovnu, nemoci, sousedy a počasí. Je také dobré zdůrazňovat, že a) dřív bylo líp, protože jste byli mladí a zdraví, lítali za děvčaty (a děvčata za vámi) a navíc nebylo skoro nic k závidění, b) vláda nás už zase zamořila uprchlíky (totiž, byli by to spíš připrchlíci...), c) proč je všude vidět jen ten Gott, když přece já taky docela dobře zpívám, akorát to o mně nikdo neví. Tak to jsou taky dobrá témata pro pravou českou komunikaci. A jestli snad řízením osudu chudí nejste, aspoň to probůh předstírejte. Nic v Čechách nevadí tolik, jako že právě vy se máte celkem ještě docela dobře.
