Vašek Mariánek se zapojil do Druhého odboje již ve třech letech. Byl totiž nebezpečným dítětem. Jako vnímavé dítě naslouchal s rodiči zahraničnímu rozhlasu a z kočárku vykřikoval: "Ťuk, ťuk, ťuk – volá Londýn!“ Tím vlastně prozrazoval odboj svých rodičů, neboť poslech zahraničného rozhlasu se trestal smrtí!
Jako mladý muž pak vždy do všeho "remcal“a měl řeči. Otec Vincenc jej moudře usměrňoval slovy: "Nevykládinkej, ať nehapinkáš!“ Když syn horoval pro kapitalismus, bylo mu řečeno: "Franc, za kapitalismu možeš svobodně žít, ale taky svobodně v pangejtu zdechnout.“ Tato moudrá slova otce se vyplnila i po šedesáti letech.
Otec Vincenc byl vyučený strojní zámečník a za Protektorátu živnostník. Jakmile po Vítězném únoru přišel o obchod, bylo to jenom dobře. S manželkou Štěpánkou by stejně zkrachovali. Otce prodal Zdeněk Fierlinger jako Sociálního demokrata komunistům. Otec neprotestoval. Stranická knížka se mu stala záštitou při lesním pychu. Vaškovi pak znárodněním obchůdku nastal důvod případného protikomunistického odboje.
Odboj pokračoval i na studiích. Na průmyslovce v pohraničním městě šel se spolužačkou na rande do místního parku. Oběma unikl detail, že se jejich schůzka v příšeří koná za tabulkou Pozor, hraniční pásmo, vstup jen na povolení. Byli zadrženi Pomocníkem pohraniční stráže a oběma hrozilo vyloučení ze školy. A tu naklusal otec, komunista Vincek. Řediteli školy začal tykat a hrozil mu ranou do zubů. Načež prohlásil, že se zná s krajským tajemníkem Šebánkem, a mával stranickou legitimací řediteli před očima. Vašek ze školy vyloučen nebyl, ale získal další bod v protikomunistickém odboji.
Vašek Mariánek také "zabrousil“ mezi odborové funkcionáře. Jako delegát volební konference s právem volit protestoval proti nedemokratičnosti celé akce svým způsobem. Snědl tradiční vepřový řízek s bramborovým salátem a přes kuchyň zmizel ze sálu. Jeho příkladu následovalo několik kolegů. Jejich čin nebyl zaznamenán, neboť delegáti byli stejně zvolení devadesáti devíti procenty voličských hlasů. Tento odboj se minul účinkem.
Nastala normalizace a lid po celých dvacet let snášel v klidu jho útlaku a diktátu jedné strany. Vašek byl dokonce na zahradě svého rodinného domku zatčen dvěma příslušníky STB.
Za krásného letního dne sestupovali tři muži po schůdcích k automobilu s civilní poznávací značkou. Jeden pán šel vepředu a druhý vzadu, aby tak zabránil útěku zatčeného. Pouta mu k jeho škodě nenasadili. Cesta v automobilu netrvala dlouho, jen do zasedací místnosti Národního výboru. Tam se vše vysvětlilo. Jako předseda Osvětové besedy organizoval koncert rockové kapely Titanic. Placený informátor ohlásil, že při koncertu se mládež válela po zemi a akci prý natáčela rakouská televize. Vše se nakonec vysvětlilo a Vašek byl s omluvami propuštěn. Škoda, mohl mít další důkaz odboje. Bohužel celá záležitost se vrhla nesprávným směrem. Po vesnici se rozneslo, že to byl kšeft šéfa Osvětové besedy, že tam rakouská televize opravdu byla a občané obtěžovali Vaška žádostmi o koupi šilinků.
Čas dospěl k pádu komunismu. A tu se odbojář Vašek zachoval jako hrdina. Jednoho dne přistoupil k výpravčímu ve službě náměstek náčelníka stanice Lojza Hrbáček. Pravil: "Tady podepiš, že nesouhlasíš s pamfletem Několik vět!“ A oslovený projevil námitku: "Vždyť je to prázdný papír. Podepíšu, až tam bude ten text a já si jej prostuduju!“
Náměstek zlostně odešel. Bylo to ale v době, kdy už komunistická kobyla ležela na boku na zemi a kopala do prázdna. Nato navštívil Václav se ženou v Brně průvod ke generální stávce, až byla jistota, že nikdo nezačne střílet.
Najednou byl prosazen zákon o Třetím odboji, slibující peněžní vyhodnocení hrdinských skutků. I zamyslil se důchodce Václav, že by nebylo marné dostávat nějaký příspěvek jako přilepšení. Tak dává dohromady své zásluhy, i když nemá jistotu, jestli tahle fakta budou případné komisi v jeho případě stačit.
