Sice si často stýskáme, že pro dříve narozené je málo pracovních příležitostí, realita je však taková, že čeští senioři pracují čím dál více.
Počet lidí, kterým je nad šedesát let a stále chodí do práce, se za posledních dvacet let zdvojnásobil. Samozřejmě je za tím fakt, že se zvyšuje hranice odchodu do důchodu. Ale také skutečnost, že stále více lidí je aktivních, chtějí být užiteční a užívat si život. A k tomu je třeba financí.
Český statistický úřad zveřejnil data, z nichž vyplývá, že zatímco v roce 1995 v Česku bylo necelých sto sedmdesát tisíc pracujících seniorů, nyní jich je téměř tři sta šedesát tisíc.
"Největší růst je zaznamenán ve věkové skupině mezi šedesáti a šedesáti čtyřmi lety," uvedla Iva Ritschelová, předsedkyně Českého statistického úřadu. "Souvisí to se stárnutím populace. Celkový počet obyvatel České republiky nad šedesát let se za posledních dvacet let zvýšil o sedm set šest tisíc," dodala. To znamená, že nyní v Česku žije přes dva miliony šest set třicet tisíc lidí starších šedesáti let. A to je už velice vlivná a silná skupina lidí. Se zkušenostmi a zároveň elánem a schopnostmi být stále hodně platní. A s nezanedbatelnými potřebami. Právě v této věkové kategorii hodně lidí cestuje, má koníčky, chce dobře vypadat. A zdá se, že s prací nechtějí hned tak skončit.
"Roste totiž i počet zaměstnaných lidí ve věku pětašedesát a více," upozorňuje šéfka statistiků. Zatímco v roce 1995 se míra jejich zaměstnanosti pohybovala mezi 3,7 až 5,3 procenty, v minulém roce stoupla na 5,6 procent a dále se zvyšuje. Daří se hlavně lidem, kteří mají vysokoškolské vzdělání a pracovali jako specialisté na určitou oblast. Ukazuje se, že vysokoškoláci ve věku nad šedesát mají častěji zaměstnání než mladí absolventi vysokých škol. Zdá se tedy, že neplatí to, čeho se často obáváme: Že nás někdo vyhodí z práce jen kvůli tomu, že na naši pozici bude chtít někoho mladšího. Jiná je však situace v dělnických profesích.
Tady je zkušenost pana Stanislava z Ostravy: "Je mi šedesát čtyři a ve firmě mi před rokem dali najevo, že už nestíhám. Odešel jsem po vzájemné dohodě. Teď marně hledám nějakou obyčejnou práci. Živil jsem se jako skladník, řidič, údržbář, takže nemám žádnou specializaci. Když někam přijdu a řeknu věk, vidím, že okamžitě ztrácejí zájem. A je pravda, že si už třeba netroufnu dělat řidiče na delší trasy. Unavovalo mě i chození na noční, to přiznávám. Takže pro lidi, jako jsem já, jsou řeči o tom, že je o seniory zájem, celkem bezpředmětné."
Naopak jeho soused a kamarád Hynek si poradil. Našel si práci jako ostraha v supermarketu. "Je mizerně placená, ale jsem mezi lidmi a aspoň si tak každý rok našetřím na pěknou dovolenou u moře," vysvětluje. Nevadí mu, že takzvaně společensky klesl, dříve totiž býval středoškolský učitel, vyučoval na střední průmyslové škole. "Je mi to jedno," směje se. "Zvládl jsem hlídat, jestli někdo nemá pod lavicí tahák, teď hlídám, jestli si někdo něco z regálu nestrká do kapsy. Je to přece podobné," říká.
Každopádně se zdá, že lidé, kteří mají dobrou práci, ji nebudou chtít opouštět jen proto, že dosáhli důchodového věku. Mnozí se jí budou držet zuby nehty dál. Což je špatná zpráva pro absolventy škol, ale dobrá zpráva pro dříve narozené. Trend se vyvíjí jasně: Snažit se někoho vyštvat z práce kvůli věku je čím dál více bráno jako zavrženíhodná věc a čím dál více lidí si to nenechá líbit.
