Jako každý rok i letos jsme se rozhodli doplnit náš rodový strom o další poznatky. Tentokrát jsme se vydali do městečka Úpice, abychom zmapovali zdejší pobyt předků z linie mého dědečka Rudolfa Vlčka.
Ze zachovaných dokumentů jsme zjistili, že Rudolf byl druhým synem v pořadí pekaře Adolfa Vlčka, sídlícího v Úpici. Adolf Vlček měl čtyři děti. Pamatuji se, že jsme ještě jako děti s dědečkem navštívili jeho staršího bratra Vojtěcha. O dalších sourozencích jsem už nic nevypátrala. Ale vraťme se k pekaři Vlčkovi. Tady jsme měli velké štěstí.
Z dědova vyprávění jsem si pamatovala, že se v dětství kamarádil s později slavnými bratry Čapky. A v knize Jana Kábrta Krakonošova zahrada, která popisuje hlavně dětství a mládí bratří Čapků, jsem našla na str. 23 větu :
Další dům ( myšlen byl dům naproti rodnému domu bratří Čapků) – čp 293 – bylo pekařství Adolfa Vlčka . Jeho syn Ruda patřil mezi školní kamarády bratří Čapků.
A máme to! Stačí najít Čapkův dům, a pekárna bude přesně naproti. Na jedné z dobových fotografií v knize jsem našla i část pekárny s čitelným nápisem Adolf Vlček
Dalším cílem bude působiště mého dědečka Rudolfa Vlčka. Vím, že vlastnil koloniál v části Úpice zvané Sychrov. Dochovaly se i fotografie, číslo popisné - jestli ten dům ještě stojí, najdeme ho.
A tak jednoho srpnového letního dne odstartovala z České Lípy do Úpice výprava v tomto složení:
Jan Kosťun badatel, navigátor, terénní pracovník
Ivana Kosťunová badatel, řidič, fotograf
Darina Kosťunová badatel, konzultant, zdravotní dohled (když se dva staříci rozhodnou blbnout, musí s nimi být někdo rozumný, aby na ně dohlédl)
11.hod. - Příjezd do Úpice. Parkujeme na malém idylickém náměstíčku a rozhlížíme se kolem. Vstřebávám atmosféru a představuji si zdejší život zhruba před stodvaceti lety. Manžel ale nelení a snaží od procházejících lidí zjistit nějaké informace. Tady si musíme ujasnit jednu věc. Dvacetiletá dlouhovlasá blondýna nepatří do té správné cílové skupiny, která by se mohla pamatovat, kde stával koloniál Rudolfa Vlčka.
11.15 - Dozvídáme se, kde stojí Čapkův dům.
11.30 - Stojíme před Čapkovým domem. Dnes se v něm nachází služebna Policie České republiky. A na místě bývalé nádherné Čapkovy zahrady zastávka autobusů a další zástavba. Je mi z toho trochu smutno, ale nelze zastavit čas. A naproti vedle bývalého hostince Republika, ten nenápadný nízký domek je bývalá pekárna Adolfa Vlčka. Číslo popisné souhlasí. Na štítu domku velký nápis Ovoce - zelenina, který byl vytvořen určitě ještě za minulého režimu. Vstupuji dovnitř, ale genius loci se nedostavuje. Obyčejný trochu zašlý obchod. Napadlo nás vyfotografovat jej ze zadní strany. Dostali jsme se k domku z druhé strany, ale bohužel, výhled je zakrytý garáží stojící vedle rodinného domku. Naštěstí na zahradě domku se sluní jeho majitelka. A opět manžel svým širokým úsměvem a neodolatelným šarmem vysvětluje důvod naší návštěvy a velmi milá a ochotná paní nás zve do zahrady a dovoluje mi vyfotografovat si domek i z opačné strany. Jsem překvapena, jak je vše, i zahrádka, maličké, a divím se, jak se tam mohla vtěsnat rodina se čtyřmi dětmi. Srdečně se s milou a ochotnou paní loučíme.
12.15 - Čas na oběd. Hotel Beránek na náměstí působí docela sympaticky. Mimochodem - všimli jste si, kolik hotelů ve východočeském kraji se jmenuje Hotel Beránek? Při obědě domlouváme další postup. Zatímco s dcerou dopíjíme kávu, náš terénní pracovník navštěvuje tentokrát matriku a zjišťuje, kde se nachází číslo popisné bývalého koloniálu na Sychrově. Zjistil i cestu, takže se můžeme bez bloudění vydat správným směrem.
13.15 - Po příjemné procházce podél řeky Úpice stojíme před bývalým koloniálem mého dědečka Rudolfa Vlčka. Dům také prodělal nějaké změny, ale protože mám v ruce staré fotografie, mohu jej velmi snadno identifikovat. Paní ve věku mé matky na zahrádce nedůvěřivě pozoruje naše počínání, proto přistupujeme blíže, zdravíme, a snažíme se získat nějaké informace. Když vytahuji kupní smlouvu (moje úřednická duše se nezapře), ledy roztají. Ano, jako mladí manželé koupili tento dům od mého dědečka v šedesátých letech minulého století. Dokonce se na dědečka pamatuje a ví, že měl světlovlasou dceru. Moji matku. A jsme u cíle našeho bádání. Ještě požádáme o dovolení dům si nafotit, dostáváme jej, a tak mohu obohatit náš rodokmen o další dokumenty.
14. hod - Procházíme se malým městečkem s knihou Jana Kábrta v ruce, a ukazujem si jednotlivé objekty, které ve své knize popsal.
15.30 - Stojíme opět na náměstíčku. Představuji si nedělní korzo, jak je popisovala maminka, a na lavičce pod tímto stromem určitě kdysi sedával i můj dědeček a s cigaretou (nebo viržinkem?) debatoval s ostatními mužskými o životě.
15.45 - Čas k odjezdu. Poslední pohled na malé klidné náměstíčko a odjíždíme se vzpomínkou na milé a vstřícné obyvatele městečka. Cestou domů probíráme své zážitky, způsob, jakým je zpracuji, a určujeme si další cíl pátrání.
Tentokrát to bude Brno, kde budeme zjišťovat místo pobytu mého otce z dob, kdy zde studoval Vyšší odbornou školu textilní. A jestli se potvrdí mé domněnky, získám možná velice překvapivé informace.
Ale o tom zas někdy jindy.
PRÁZDNINOVÁ REPOTÁŽ - Napište reportáž z výletu, dovolené, z vašeho města či obce. Autoři reportáží získají předplatné MF Dnes, anebo kvalitní LED svítilny. Pravidla soutěže najdete zde.
