Vzpomínka na 21. srpen 1968

Žil jsem příběh, který musím vyprávět. 22.únor 2018 svátek má.....V Kouřimi..... Vzbudil a sedl k počítači v pozdním dopoledni, nemohl jsem si odpustit opakovaný program zápasu z OH, v ledním hokeji, naši proti mužstvu USA.Nelitoval, nájezdy stály zato.Zavzpomínali jsme na Nagáno, či ne? Na obrazovce počítače se načte stránka Seznamu a oznámí, jak v názvu příběhu, místo teček je jméno Petr. Svátek akceptuji v červnu na Petra a Pavla, jak mě k tomu vedla rodina, ale při pohledu na datum se mě v okamžiku vybavily vzpomínky na mládí. Období mého života v letech 1966-1969. Když jsme u těch letopočtů, zmíním se o osmašedesátém, já sedmnáctiletý, skoro pubert, nechápající ranní probuzení paní vychovatelkou Sobotkovou.Vzhledem závažnosti situace si pamatuji. Se slzami v očích, kolem čtvrté ranní hodiny, rozsvítila a se zlomeným hlasem zakřičela "budíček, stávat!" Připitomnělí se vyhrabu s postele, v hlavě plno co, co, proč? "Přepadli nás Rusáci" a rukama ukazovala k oknům. Ven vidět moc nebylo, ale strašný zvuk vydávající pásy tanků řítících se pod okny našeho pokoje, směrem k Molitorovu, potvrzoval slova vychovatelky. Ale to je z připravovaného příběhu z období mého učení. Na vysvětlenou, do učení jsem po řádném nástupu utrpěl úraz kolena a to za tři dny. Doba léčby nebyla jednoduchá, vrátil se za půl roku. Chlapci z třetího ročníku, nevím co nezvládli, ale dopouštěli se na mne šikany, kterou ve finále řešila i policie, pardon, SNB. A v tomto duchu, jsem od nich na únorový svátek dostal dvakrát hobla, se rozdělili na dvě party.Dostat hobla se smíchem a v přátelském duchu, není dostat přání ke svátku v duch šikany. Další únorové přání už od kamarádů se stejného ročníku proběhlo se smíchem všech zúčastněných. Že i v únoru je uvedené jméno Petr, jsem vlastně zaznamenal až v Kouřimi.Do dnes jsem nezapomněl jak dlouhý čas uběhl než z mého těla zmizely pozůstatky z února dvaadvacátého. Život je dar, spojený i s úskalími, a naučil mně hledat i v negativních zážitcích pro sebe to pozitivní, už jen ke stavu mysli, nekazit si náladu. Naučil jsem se mít dva svátky v roce, a užil si s tím dost veselých příhod, zvláště při posezeních s Pavli. Po dopoledním připomenutí na stránkách Seznamu se tento čtvrtek stal sváteční.

Smutné události, které vedly k nenávisti a přízvisku "Rusáci".

V té době jsem ještě neměla OP, byla jsem takové velké dítě, o které se moji nejbližší velmi báli. Na to, co se událo v ten určitý den jsem odpověděla v nedávné Otázce dne.

Jsem ráda, že si někdo vzpomněl. Mám taky povídání o té době, ale to je dost dlouhé. Jen bych chtěla dodat, že nás, kterým bylo kolem osmnácti, tenkrát nenapadlo, co nám vlastně právě teď berou a co nás čeká. Škoda, že Jaro 68 nevyšlo. Mohli jsme na tom být už mnohem lépe, protože si myslím, že tenkrát byli lidé víc čistí a čestní.

21. byl vzpomínkový běh městem. Jak to ale utíká....

Nebyl jsem v té době v Československu, ale z vyprávění vím, že mnozí sovětští vojáčci byli z toho všeho také vykulení, zřejmě jim někdo nakukal, že budou opět vítáni jako osvoboditelé.

Další nápis, který byl u nás hodně: Zachvatčiki domoj, a směrové tabule pokud se to stihlo, byly otočené na opačný směr.

Pamatuji si, že jsme 20.8.1968 malovali byt. Bylo mi tehdy 11 let. Vše vonělo čistotou. Asi ve 2 hodiny v noci nás vzbudil svým boucháním na dveře děda, který bydlel v přízemí. Bušil na dveře a volal : Okupace, okupace ! Napadli nás Rusáci! " Se spaním byl konec. Všichni jsme vlezli do oken a dívali se na hlavní silnici od Křimova v Krušných horách, odkud se valily tanky a auta. Jako děti jsme pak seděly u silnice a počítaly tanky a auta. S odstupem času se divím, že jsme se nebály hovořit s vojáky a vysvětlovat jim, že se u nás nic neděje. Školní rok 1968 nezačal nijak slavně. A všichni víme, co bylo dál !

Jituš, díky za sdílení Tvého příběhu, mně bylo necelých 7 let a také si na ten den pamatuji, ještě asi na další den a pak už moc ne...vyprávění bylo jiné než to, co nám o tom říkali ve škole...

Jo ta panika a davové šílenství v obchodech - to si pamatuji. Jedni nosili koláče - druzí otáčeli značky.