Hovory s Caseym

Milé a zábavné počteníčko. Díky.

Libore, jistěže je můžete použit, jen ať jdou do světa:-))

Jituško, je to kouzelné. Já podobné dětské výroky sbírám, zařadím si je do své sbírky. Až je budu publikovat, uvedu zdroj, pokud mi bude známý. Dovolíte mi to, prosím?

Jo, tomu jsem se s chutí zasmála! Prima!

Dobrý článek. Znám to taky. Má vnučka je Karien z Ameriky. Ta je zase leklá, když potká psa a lekne se. Já taky perlím. Když měla asi tři roky, na rozdíl ode mne, milovala na Staromáku holuby. Pigeon se píše stejně v ang.i fr. jazyku. Protože umím fr.j. řekla jsem jí. že je to pižon. Doma potom zeť marně pátral co to dítě vykřikuje, když mu s nosovým n vysvětlovala, že je tam pižon místo pidžin. To mi naučila babi, chlubila se nadšeně.

Ta "dvojjazyčná" výuka dětí mi připomnělo mou starší dcerku, kterou babička / německé národnosti/ učila němčině. Dcerce byly asi tři roky a já si pamatuji jak říkala:"Požol kámen, achtung Štajne!".

Takhle nějak mluvím já anglicky, když si děláme s vnoučaty konverzaci. Už jsem ze školáků nejhorší...

Jitko, hezké. Vnoučata jsou středem naší lásky a zdrojem neustálého údivu i zábavy. Co všechno ty dětské hlavičky nevymyslí - a natož když myslí dvoujazyčně :-)