Náš velký Zikmund
Ilustrace: pixabay.com

Náš velký Zikmund

14. 8. 2016

Ne, nebojte se, nebude to vyprávění o velkém panovníkovi lišce ryšavé, ale o jeho velikém jmenovci.

Bylo to 1.1.,  kdy asi v 7 hodin ráno zazvonil telefon, a protože jsem spala u něho nejblíže, tak jsem ho zvedla. Volal kamarád František, a ať s ním prý jdu na do kaple sv. Víta na novoroční bohoslužbu.

Věděla jsem o Františkovi, že je zapřísáhlý ateista, již také proto, že pocházel z rodiny velmi stranicky aktivní, a tak mne jeho pozvání dosti udivilo. V kostele jsem nebyla již léta. Naposledy snad v létech školu povinných, kdy jsme se spolužačkou chodily po škole na Náměstí Míru krátit si chvíle po škole na schody u kostela sv. Ludmily, kde jsme se bavily jistě nepřístojným chováním tím, že jsme do nádoby se svěcenou vodou vyprázdnily svá plnící pera a pak jsme pozorovaly všechny babičky, které měly na čele modré skvrny. Také se mi nechtělo uklízet ten nepořádek po předešlé silvestrovské noci, a tak jsem přislíbila, že s ním půjdu.

Rychle jsem vyskočila, překročila ještě pár spících spoluoslavenců, oblékla se, v rychlosti snědla pár okoralých chlebíčků a již jsem seděla s Františkem v tramvaji směřující na Pražský hrad.  Praha byla tou dobou nezvykle liduprázdná, působilo to až strašidelně, v tramvaji bylo s námi jen pár cestujících. Zato v katedrále se začali shromažďovat lidé toužící po Božím slově. Obdivovali jsme tento svatostánek a procházeli se kaplí, když k nám přistoupil nějaký pan v sutaně a něco si povídal s mým průvodcem. Viděla jsem jenom, jak ten mu přitakává a dává mi znamení, abych je oba následovala. Vstoupili jsme do postranních dvířek a stoupali po schodech nahoru, nahoru a stále nahoru. Když jsem již sotva lapala po dechu z toho výstupu, tak pán v sutaně otevřel jediné dveře a my vstoupili do zvonice. Byly tam dva ohromné zvony, u jednoho z nich byli již u tří lan připraveni tři mladící čekající na svého čtvrtého, který se chopí toho posledního lana. Tím čtvrtým byl můj průvodce František. Pán v sutaně jim dal pokyny a odešel. Na to oni mladíci začali houpat těmi lany, až rozhoupaly obrovský zvon, a ten začal vydávat své ohromující zvuky BIM, BAM. Byl to velmi ohlušující řev, a já měla pocit, že se tím řevem BIM BAM, musí zřítit celá kaple.

Třásla se pod mnou podlaha i snad i všechny stěny okolo. BIM BAM.  Na určitou chvíli jsem propadla velké panice, že je to má poslední chvíle BIM BAM. Vždyť tenhle řev i třes celé zvonice snad tyto stěny nemohou ani vydržet. BIM BAM ohlušující řev neustával, naopak se stále stupňoval. A tak jsem se snažila uklidnit přemýšlením o tom, že tato katedrála tu stojí již pěkných pár tisíciletí a zvonilo se tu již jistě bezpočtukrát a nikdy to s nikým nespadlo. BIM BAM, řev stále sílil. Odhodlala jsem se tedy přistoupit ke krásnému gotickému oknu. Byl odsud opravdu úchvatný výhled na celou Prahu. Stála jsem jako omámená u toho okna, dívala se na Prahu.

Začalo pomalu sněžit. A za mnou stále jen ohlušující řev BIM BAM. Hlavou se mi honily myšlenky na Karla IV, na jeho maminku Elišku Přemyslovnu, vzpomínala jsem na vyprávění naší paní profesorky o její svatbě. Prý se vdávala za Jana Lucemburského z donucení a svůj protest proti tomuto sňatku dávala najevo tím, že přišla ke svatebnímu obřadu s rozpuštěnými vlasy, což v její gotické době bylo nepřípustné, a celá byla oděna v prostých bílých šatech. Byla to právě ona, která zavedla tuto tradici bílých svatebních šatů. A za mnou stále to ohlušující BIM a BAM. Vzdávala jsem tedy v duchu hold našemu otci vlasti Karlu IV. A žasla nad tou krásou našeho hlavního města. Je to opravdu okouzlující město, zvláště pak z pohledu této unikátní kaple -BIM BAM- a jsem upřímně ráda, že i já mohu být dnes jeho součástí.

Můj příběh Praha
Hodnocení:
(5 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Tollarová
To musí být určitě nádherný zážitek. Pro mě by určitě aspiroval na Zážitek roku ...
Hana Rypáčková
Zajímavé, dostat se ke zvonům.A ušní bubínky to vydržely?
Zdenka Jírová
Věřím, že to byl velký zážitek, "být u zvonu, když bije" jsem zažila v Plzni a bylo to ohromující.
Jarmila Komberec Jakubcová
Krásné vyznání - líbi se mi křestanské kostely pro jejich výzdobu a zvláštní atmosféru. Naše synagogy nejsou tak okázalé ani vyzdobené.
Jana Šenbergerová
Při čtení jsem se chvíli bála o rytmus svého srdce, které ho občas mění podle vibrací z okolí. Vy umíte vtáhnout do děje i do vibrací! :-)
ivana kosťunová
Velmi výstižně dokážete bez pathosu popsat své pocity z nádherného zážitku. Moc se mi vaše vyprávění líbí.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?