To jsi ty, má odvážná paní.
Nebojíš se žihadel,
milionu nepřátel.
Nahlédnout pod závoj, to je mé přání
To jsem já, tvůj rytíř ve zbrani
Já chtěl bych pozvednout meč
pro monogram se tvým jménem.
S tím mečem pustit se v seč,
nebo tě dobývat zpěvem
Zvítězím nad drakem, lidmi i hmyzem.
Jen malou pusinku…….tak rád bysem.
Pasujte mě na rytíře hned,
jinak nejdu na oběd !
No jo, Liborku, vím, že mám statečného vnoučka.
Vydrž chvilku, musím se na to patřičně obléknout.
To musí být slavnostní obřad, víš?
Ale je mi z toho, přátelé, tak trochu smutno.
Sedím tu u počítače jako trubec a na koně bych už nevylezl vůbec…
Mravní kodex rytíře aneb Kde jsou ty časy …
Rytířstvo se od ostatních společenských vrstev feudální společnosti odlišovalo nejen svou specifickou zbrojní vybaveností a charakteristickým jízdním způsobem boje, ale především systémem hodnot.
Součástí mravního kodexu rytířů bylo naplňování těchto zásad:
* čest - pojem, který je u rytíře spojen se všemi ostatními hodnotami
* statečnost, tedy schopnost dokázat fyzickou sílu a odvahu v boji
* věrnost a spolehlivá spolupráce v boji
* štědrost, rytíř opovrhuje bohatstvím, odmítá je hromadit
* zdvořilost, tedy způsoby dvorsky vychovaného rytíře, ohleduplného k ženám.
Kultura vázaná k rytířství (tzv. kurtoazie) pochází z francouzštiny a znamená dvornost či zdvořilost. Známé jsou některé milostné písně, které skládali a zpívali minnesengři a trubadúři. Ale není to je jen soubor zásad pro jednání se slabším pohlavím, ale také chování k jiným rytířům.
Především snaha o důstojné zachovávání hierarchie, jež není pro osobu nižšího postavení ponižující.
Zahrnuje také jakési válečné konvence. Například šlechtic, který bezdůvodně neušetřil svého zraněného či vzdávajícího se urozeného soupeře, ztrácel čest a to se všemi důsledky. Jde tedy o vytvoření pravidel morálky a slušnosti, jež určují chování rytíře za všech okolností.
Ostatně dodnes se v mnoha zemích světa udělují rytířské řády za službu vlasti atp. Například ve Francii Řád čestné legie nebo v Anglii Řád britského impéria. V obou případech se jedná o čestné vyznamenání, udělované civilním osobám a dokonce i občanům jiných zemí
(včetně řady československých a českých výjimečných osobností i z uměleckých oborů). Tak např. Sir Nicholas Winton (zachránce 669 převážně židovských dětí) - byl v roce byl 1983 jmenován královnou členem řádu (MBE), tedy včetně možnosti používat před svým jménem slovo „Sir“. (Zdroj:Wikipedie+literatura)
Má otázka pro čtenářky
Milé dámy. Úpadek rytířských mravů v zemích Koruny české je zjevný. Také toho litujete, jakož i mizejícího džentlmenství, které snad ještě za 1. republiky sporadicky existovalo (viz filmy s Oldřichem Novým)? Anebo dáváte přednost emancipaci žen, která u nás vrcholila za socialismu? (Viz obr. 6R)
Či snad dokonce současnému pseudofeminismu podle vzoru USA?
