Nejenom prací, chovem domácího zvířectva, starostí o rodinu, rybařením a nabíjením flint cizinců na honech živ jsem byl, ale i politikou. Můj stav mysli jsem popsal už dříve (Kouzlo časů minulých: červené knížky) a na skutečném pracovišti moje členství v KSČ znamenalo možnost rychlého karierního postupu, bylo podmínkou, ne však tou zásadní.
Karieristé se kolem mne na pracovišti jenom hemžili a moje výhoda byla především v tom, že jsem měl pro práci příslušné vzdělání. Proto jsem se nemusel až tak stranicky angažovat, nicméně jsem byl později k tomu dotlačen. Mimo odbornou práci jako mladší mechanizator, později, když se můj nadřízený stal výrobním náměstkem, jako hlavní mechanizátor, jsem dva roky jako vedlejšák za minimální úplatu dělal redaktora závodního časopisu, než nastoupila profesionální redaktorka. Byl jsem vhodný typ, a tak mne přesvědčili vzít funkci předsedy vesnické organizace KSČ. To jsem se ještě nebránil a považoval to za nutnou daň mému odbornému "řemeslu".
K dalšímu vývoji musím předeslat, že ředitel statku byl členem ÚV KSČ, stalinovec každým coulem, který nebyl ochoten ze svých politických stanovisek ustoupit ani o píď, bojoval však čistě, přímo a bez podrazů. Sám vzešel z dělnické třídy, jak se tenkrát říkalo, a inteligence, i odborná, byla pro něj vždy podezřelá. Já to ale tak necítil.
Počátkem roku 1968 začal zvrat a na veřejnosti se v plné své různorodosti objevila jakoby v mlze "lidská tvář". Postupem doby nabývala obrysů a začaly se dít věci. "Staré struktury" dostávaly kopačky, nové se draly na výsluní. Náš soudruh ředitel přišel o funkci v ÚV a tím i o značný vliv, který uplatňoval na vývoji statku. A tak si mne někdy koncem dubna zavolal do ředitelny, nalil pohárek a spustil:
"Inženýre, ztratili jsme pozici pro vývoj statku a poznáš to ty nejlíp na svém úseku. Kdo nám bude pomáhat k přídělu nových traktorů, kombajnů a ostatních moderních zemědělských strojů? Já jsem skončil a co mně bude platné, že se znám se Smrkovským, Indrou, Neubertem, Špačkem a to neříkám všechny. Však jsi některé obsluhoval ve sklepě. Ale můžeš mně říct, kolik z nich padne a kolik přežije? To ví pámbu, jak v něj nevěřím. Budou volby do OV KSČ, co kdybychom tě navrhli?"
Polilo mne horko. Už tak jsem měl s tou vesnickou funkcí polízanici a tohle by manželka asi těžko zkousla.
"Soudruhu řediteli, já už dělám vesnického předsedu a ani na to moc nemám", namítl jsem.
"Podívej" pokračovaly agitace, "statek to potřebuje a my tě tam navrhneme, ať chceš a nebo nechceš" skončil rezolutně.
Na obzoru se objevila možnost vzniku Svazu státních statků, a tak se náš ředitel dostal do předsednictva tohoto nově připravovaného orgánu a kuli pikle s valtickým statkářem Panovcem. Jeho pozice ředitele zůstala bezproblémová a slovo splnil. Na konferenci OV KSČ jsem sice nebyl přítomen, zato mne zvolili jako nadějného mladého funkcionáře s názory blízkými současné politice KSČ přímo do KV KSČ v Brně, a tak jsem se stal součástí pravého křídla KSČ v tomto orgánu, které vedl tajemník Černý spolu s Jaroslavem Šabatou. Spadla klec.
