FOTO: autor

Obilí

31. 7. 2016

glosa Můj příběh

Autor: Radek Otáhal

Hodnocení:

(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

VANDA Blaškovič 2.8.2016 15:27

Ano, Radku, na světě je krásně....S písničnou si jdu jako ptáček....)) Zdravím ! Tra la la...V.

Zuzana Pivcová 1.8.2016 19:25

No, cestou na víkend v jižních Čechách jsem pozorovala obilná pole. Místy bylo obilí poválené prudkými dešti, jinde už posekané. Jsem ráda, že v jižních Čechách zemědělství úplně nepadlo!

Drahomíra Stínilová 31.7.2016 18:49

Souhlasím. Obilná pole mají svůj půvab a když je to pravé světlo, je na ně úžasný pohled. Náš kraj je skutečně krásný.

Alena Vávrová 31.7.2016 11:16

Souhlasím: ano, na světě je krásně. Vítejte!

Elena Valeriánová 31.7.2016 10:04

Pane Otáhale, vítejte mezi námi. Hezky jste se uvedl.

Helena Votíková 31.7.2016 09:36

Moc pěkné. Když se tak touláme po vlasti, hned mne napadnou slova z básně J.V. Sládka.

Hana Rypáčková 31.7.2016 09:16

Opravdu hezké rozjímání. O pivu, které je v těchto dnech takový kamarád. A ten oves- jen nějaké proužky vedle brambor- asi pro koně.

Jana Šenbergerová 31.7.2016 09:13

Milé čtení po ránu. Doufám, že se zapojíte častěji.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak šla kréda mým životem

"Koukej sekat latinu, nebo uvidíš," vyprovázela mě maminka do školy. Moje sedmiletá hlava očekávala přísun nějakého sečného předmětu a hledala něco hmatatelného na rozmašírování. Později jsem pochopila, že mám ve škole dávat pozor a nezlobit paní učitelku.

Jana Vargová

Úvaha záchodová

Jsou jisté spojníky mezi námi všemi. Nic nemáme víc společného než vyměšování. Je to tak, ať se na to koukáte, z které chcete strany.

Zuzana Zajícová

Cestička v zeleni

Kráčím cestičkou utopenou v zeleni. Klikatí se v úbočí nad meandry říčky v lužním lese. Jasně modrýma očima si v šeru svítím na cestu. Miluji ten skvost přírody. Jsem tu sám. Nesvírá mě svědomí, ale les. Jsem tu zas a zas.

Jindřich Berka

Co by, kdyby…?

Říkáte si někdy, co by bylo, stalo se, kdybyste něco byli bývali udělali jinak? Já moc ne, vlastně skoro vůbec. Vždy jsem dělala to, co jsem v dané chvíli považovala za nejlepší, co jsem mohla, čeho jsem byla schopna – a dělala jsem to, jak nejlépe jsem to uměla. Tak proč to zpochybňovat?

Věra Ježková

Jedna zcela obyčejná neděle

V dálce na obzoru, nad četnými sady a červenými střechami předměstských domků, se rýsují mírně rozostřené vlnovky středohorských kopečků. Zvlněný obzor mi připomíná až jakousi nepravidelnou sinusoidu, jejíž rovnici bych si netroufal stanovit.

Jan Zelenka