Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní
příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke
konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv
vulgarismy.
Milena Mejsnarová
5.8.2016 20:53
Také to tak cítím a myslím,. že ty obavy jsou na místě. Pěně napsáno.
Anna Čípová
3.8.2016 07:37
Bojím se o vnuky, kteří mají život před sebou. Jaký bude?
Drahomíra Stínilová
2.8.2016 00:48
Děkuji všem za to, že jste o tom přemýšleli. Protože to dokazuje, že nejste lhostejní.
Alena Tollarová
1.8.2016 22:06
Ne, Drahuško, já myslím, že na "to" se zvyknout nedá. Bojím bojím ...
Jana Šenbergerová
1.8.2016 20:13
Máloslovné, mnohovýznamné. Den co den si opakuji, že jsem to já, kdo si vybral místo, čas a okolnosti konání tohoto života. Na rozdíl ode mě moje duše ví proč.
Zuzana Pivcová
1.8.2016 19:00
Je pravda, že už mnohokrát jsem si říkala, že jsou státy, kde lidé žijí v takřka permanentním ohrožení, a zvyknou si. Není to lhostejnost ani egoismus, je to přirozený pud sebezáchovy. Byla století, kdy války byly tak řečeno na denním pořádku. Bohužel je to tak. Je to pozoruhodná báseň, pro mě ano.
Hana Šimková
1.8.2016 12:16
Někdy je život docela odporný, ale utéct z něho se nějak nedá. Kdybych to mohla změnit, udělám to, ale jinak musím žít dál tak, jak je to možné.
Karel Boháček
1.8.2016 10:06
NEVÍM, NĚJAK SE CÍTÍM DEPRESIVNĚ. VYJADŘUJE TO ALE NAŠI současnost AŤ CHCEME NEBO NE !.