Učitel v nesnázích: Chvála klasických taháků

Učitel v nesnázích: Chvála klasických taháků

1. 8. 2016

Aneb: Taháky zásadně ANO. Ale: „Nenech se chytit!“

„Pane Farský, chcete pětku?“ „Ne, proč se ptáte?“ Tak toto se mi přihodilo při písemce z matematiky až na vysoké škole. Jistěže jsem věděl, proč se paní odborná asistentka ptá. Měl jsem tahák, tak vymyšlený, že ho dosud žádný učitel na základní ani střední škole neobjevil. Až v této chvíli  jsem pochopil, že ta chytrá dáma nesledovala pohyb mých rukou, ale mé očí. Což se mi velmi hodilo, když jsem se stal učitelem. Formuluji tedy své vlastní dlouholeté  zkušenosti v této podobě:

Můj zákon rozhledny:
* Vidím-li z rozhledny A na místo B, pak také z místa B vidím na rozhlednu A. Jenže pozor, studenti! Existují výjimky. Např.:
* Z okna své chalupy nevidím rozhlednu na hoře Kleť. Ve výhledu mi brání vysoký strom nedaleko od chalupy. Naopak při pohledu z rozhledny ve výšce 1080 m n.v. vidím i přes ten strom celou svoji chalupu.
* Je třeba si uvědomit, že rozhlednou jsou tady vždy oči učitele, ale místem B není váš dobře ukrytý tahák, nýbrž vaše oči, které prozradí, kam se na tahák díváte! Je to podobný efekt jako s odrazem v zrcadle. (Někdo dokáže vyfotit sám sebe zezadu, aniž by na výsledném obrázku byl fotoaparát vůbec vidět)

 Myslím, že taháky mají stejnou historii, jako škola samotná. Je to naprosto přirozené a řekl bych, že i žádoucí. Neboť dobře vypracovaný tahák není nic jiného, než co bychom měli od studentů požadovat, (i podle nejnovějších doporučení EU). Tedy dokázat stručně vystihnout  podstatné, vyjádřit se ve zkratce a vynechat omáčku. To ale každý student neumí. Zpětně mě mrzí, když píši tyto řádky, že mě nikdy nenapadlo oznámkovat zabavené taháky. Zejména v technických předmětech o mnohém vypovídají… Tak až v příštím životě, jestli se zase stanu učitelem.

Docela hezká jsou „pravidla hry“, obecně přijatá mezi studenty a kantory, alespoň v mé učitelské praxi. A celkem zábavná. Je to vlastně určitý druh sportu, který baví obě strany, navíc sledují stejný cíl – závěrečný  úspěch, tj. dobré studijní výsledky. Ale momentálně – v okamžiku písemky spolu soupeří. Studenti během mnoha generací dokázali vymyslet neskutečně sofistikované metody k umístění taháků. Jenomže jim jaksi občas uniká, že i učitelé byli dříve studenty. Takže dost často narazí na jejich osobní zkušenosti. Pravidla hry i sportu by ale měla být jasná a dána předem.  Představuji si je takto:

Mé desatero fair play hry s taháky

1. Opravdu dobrý student nejde na písemku bez taháku, ale klasicky vlastnoručně vypracovaného!
2. Tahák pak většinou nepoužije, protože se při jeho zpracování zároveň vše podstatné naučil
3. Když si nemůže na něco vzpomenout, anebo se jedná o zvláště obtížný matematický vzoreček, tahák použije, ale s vědomím rizika, mnohdy za to nestojí
4. Když se nechá chytit, uzná částečnou prohru i s tím, že do té doby zpracované otázky budou hodnoceny za pět. Učitel je červeně škrtne, tahák zabaví, ale potom nechá studenta normálně pokračovat. Logicky by tedy student měl začínat písemku otázkami nejtěžšími, u kterých se bez taháku neobejde
5. Pokud si nedal práci s vypracováním taháku, ale vytrhl jen list z učebnice, bude hodnocen pro kulturní vandalství za pět z celé písemky. A už dál nepokračuje
6. Obě strany musí hrát fair play. Tedy např. studentky si nebudou lepit taháky na rub sukně nebo do výstřihu, učitel jim sukně nebude poodhrnovat a nakukovat zblízka na jejich půvabné dívčí zbraně. Stejně je tomu v případě učitelek a taháků v poklopcích
7. Když se chce někomu čůrat, bude mu to povoleno. Ale jenom jednotlivě (bez ohledu na pohlaví) a musí odcházet bez mobilu, tedy ukázat prázdné kapsy. Studentky odcházejí bez kabelek, případně do nich nechají nahlédnout. Když potřebuje na WC učitel, tak má prostě smůlu
8. Studenti si mohou vzájemně napovídat, ale opět jen klasickými metodami
9. V žádném případě nelze používat elektronické pomůcky, ani obyčejné mobilní telefony, natož tablety
10. Pokud nové vyučovací metody přejdou na moderní elektroniku ve výuce i při testování znalostí, učitel ze starší generace uzná svoji prohru a dobrovolně odejde do důchodu  

Mohl bych vyprávět spoustu příběhů o „tahákových bitvách“, v nichž jsem byl na jedné nebo druhé straně. Uvedu jediný, který mě moc pobavil. Můj milý kolega, matikář  (prof. Macka) se vsadil se studentem Ryčánkem, že nic neopíše. Při písemce ho oblékl do učitelského pláště a po celou dobu písemky stál vedle jeho lavice. Přesto sázku prohrál. Nenapadlo ho totiž dát mu i rukavice a student měl kružítkem vyrytý jediný vzoreček na nehtech prstů levé ruky – (na více prstech, protože je dost dlouhý). Muselo to být hodně pracné, no posuďte sami. Já jsem si jej od kolegy pro vaše pobavení vyžádal:

Bohužel jej sem nedokážu vložit, podívejte se teď, prosím, na přiložený obrázek pod článkem s názvem „Vzoreček zralý pro tahák“. Nejlépe hned, prosím.

Nevím, o co se vsadili, ale kolega jistě  prohru uznal a sázku srovnal. (Rozhodně v tom nemohla být žádná láhev alkoholu). Bohužel, závěr tohoto příběhu je smutný. Ten student sice vzoreček opsal, ale neuměl jej správně použít. Takže z písemky dostal stejně pětku.

Mohlo by se hodit vašim potomkům 

(Ale i dámám z i60, které pokračují ve studiu na Univerzitě třetího věku). Připojím pár odkazů na weby, které se stále toto problematikou zabývají. Ovšem upozorňuji, že obsahují i tipy, které mé předchozí „desatero“ nesplňují. Zřejmě autoři nebyli mými studenty.
 
1. Web pro studenty www.vsichnivsem.cz  (Studijní materiály vysokých a středních škol. Společně školu lépe zvládneme. U nás za nic neplatíš!). Následující odkaz obsahuje i podrobné návody:  http://www.vsichnivsem.cz/tahaky

 2. Dokonce i populární deník Blesk.cz uveřejnil článek s názvem „Chystáte se opisovat pří písemce? Máme 15 tipů na podvádění“. A skutečně je tam naleznete i s podrobnostmi, jen je třeba obrázky posunovat. Některé jsou zajímavé.  Protože teď uvedu odkaz na celý článek, tak jsem si dovolil z něj použít pro vaše pobavení některé obrázky pod tímto svým článkem a ve své galerii, neboť tím autorská práva neporuším, (vlastně naopak tím deník propaguji).
http://www.blesk.cz/galerie/system-fun-z-internetu/484381/chystate-se-opisovat-pri-pisemce-mame-15-tipu-na-podvadeni?foto=0

3. Překvapilo mne, že nabídka modifikovaných hodinek do tahákové formy může být i součástí běžné komerční nabídky zboží na internetu. Navíc „poštovné zdarma“. No, posuďte sami:
http://www.hodinkydoskoly.cz/video_predstaveni_hodinek/ 

Má otázka pro čtenáře

Pokud nejste Tarzan nebo Mauglí, jistě máte nějaké své vlastní zkušenosti s taháky v některé škole.  Můžete se nám o nich zmínit a pobavit nás?

 

Titulní obr. – pixabay.com – jsem nazval úvodními slovy studentské hymny:
„Gaudeamus igitur“ (Radujme se …)
 

 

 

škola Učitel v nesnázích
Autor: Libor Farský
Hodnocení:
(5 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Věra Lišková
Taháky, jsem moc nepoužívala, ale jeden mně zachránil při maturitní písemce z matematiky. Potřeboval dva spojence z třetího ročníku, dívku a chlapce. Opsala jsem ten nejtěžší příklad na papírek. Dovolila se na možnost odskočení na záchod, během dopoledne mohl každý jen dvakrát a to zásadně mimo přestávku. Papírek s příkladem jsem ukryla do koše na dámském WC. O přestávce jej našla kamarádka a její spolužák o hodině vypočítal. O další hodině jsem vyčerpala druhou možnost navštívení záchodu a v koši k mé radosti čekal vypočítaný příklad.
Marie Magdalena Klosová
Zdravím,Libore.Ty nedáš pokoj se školou ani o prázdninách!:) mm
Alena Tollarová
Libore, já jsem bývala v tomto směru trdlo. Takže buď jsem uměla nebo ne ... Žádnou tahákovou pikantnost fakt nevyhrabu.
Hana Rypáčková
Vlastně si vzpomínám na vzorečky na papírcích pod slabými silonkami ./To byl ještě i podvazkový pas./Jen se vyhrnula sukně. Ale na gymplu matikářka vzala děvčata před lavice a všem vyhrnula sukně. Kluci nám pak posílali taháky a i výsledky. Celá písemka se opakovala za týden pod přísným dohledem. Dostala jsem dvojku, to si pamatuji.
Lubomír Müller
Skvělé téma, radost číst!
Jitka Havlová
Liborku díky za krásné vzpomínky na studentská léta. Na žádný svůj pikantní tahák si nevzpomínám, byla v tom mistrem Lucka, to si jistě dovedeš představit. Na univerzitu třetího věku mám taky políčeno, ještě mám pár let čas. Přeji šťastnou druhou polovinu léta.
Helena Votíková
Chodili jsme do staré školy a tak nebyl problém připsat tahák na lavici, nebo na židli před sebou. Už byly hodně popsané. Doma pracně tvořené taháky byly nakonec k ničemu, protože jsme se to tím psaním naučili.
Marcela Pivcová
Několikrát jsem si tahák vyrobila, na střední škole nebo až na vysoké, snažila jsem se při psaní si ještě něco zopakovat, jenomže, až na nějakou výjimku, jsem měla pak při zkoušce takový strach, že budu odhalena, tak jsem taháky ani nepoužila. Mí žáci, vzhledem k věku, asi mezi 9. a 15. rokem, příliš taháky neměli. Spíš se snažili opisovat, což se jim někdy dařilo, ale bývali odhaleni (netvrdím, že vždy). Svůj, zatím poslední tahák, jsem si napsala, když jsme koncem května na Přírodovědecké fakultě UK, v rámci "Univerzity třetího věku" psali prověrku. Avšak, atmosféra při prověrce už nebyla tou studentsky vypjatou. Profesoři, kteří nám přednášeli, nám totiž povolili použít výpisky z přednášek, tedy i taháky. Zřejmě se předem o úspěšnost odpovědí seniorů obávali.
Květoslava HOUDKOVÁ
Velmi matná vzpomínka: Při závěr.písemkách na ZŠ bylo teplo, móda širokých letních sukní (v pestrosti barev zanikaly i kapsy - úkryt taháků. Pak na SŠ při maturitě jsem použila "kupecké počty" a podařilo se mi vytáhnout si "splnitelnou" otázku. Vnoučat jsem se na to neptala - ale vnučka-budoucí učitelka bude možná mít co vyprávět - já už to zřejmě neuslyším.
Zuzana Pivcová
Na své taháky si už moc nepamatuji, na základní škole jsem je rozhodně neměla, protože to jsem je ještě nepotřebovala. Myslím, že jsem je začala vyrábět až na vysoké škole, protože to už se do hlavy všechno nevešlo. A pak, když jsem dělala pokračující studium. Něco jsem ojediněle opsala "na potítku". Nějaké rarity spolužáků mi také v hlavě neutkvěly, pouze jedna dívka měla dost amatérsky popsanou dlaň a u tabule pořád zvedala tu ruku, že si chce přihlazovat vlasy, a snažila se zachytit nějakou informaci. Bylo to však hrozně vidět. Tak se budu těšit na pikantnosti od ostatních. Prima, Libore, žes k tomu dal svým příspěvkem příležitost.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 50. týden

Blíží se vánoční svátky a s nimi návštěvy v rodinách, u známých, a také jiné společenské události. A tak si tentokrát vyzkoušíme, jaké máte znalosti z etikety.

AKTUÁLNÍ ANKETA