Výlet na konec vesmíru se z technických důvodů ruší

Vaše diskuse se mi líbí. Když něco nevím, nevěřím tomu, nemám důkaz - tak to neznamená, že tomu tak nebylo, není nebo nebude. Někteří ale ani tohle nechápou. Pak se s nimi ovšem nedá diskutovat. Pane Jiří děkuji za podnětné články.

Neskutečně čtivé ! Nejsem teoretický fyzik, tak nevím jestli v tom zjednodušení není nějaký háček.... ale pevně doufám, že není. Takhle jsem si konečně udělal, alespoň v obrysech, obecnou představu o novém modelu v souvislosti s kvantovou fyzikou.

Pane Jiří, já jsem to ani nepsal, abych odporoval. Obdivuji šíři Vašeho zájmu, erudici, vlastní názor, také jistotu, s jakou ho podáváte. Toť vše. Formuloval jsem na základě vašich úvah, o čem sám přemýšlím, aniž bych se chtěl pouštět do metafyzických či kvantových teorií. Všichni jsme na jedné "vesmírné lod", která s námi pluje ve vesmírném bezčasí, a je třeba ctít jeden druhého, jinak se s námi loď potopí do temnoty zoufalství. Což se v globálním měřítku této planety - bohužel - už trochu děje.

Pane Müllere. Nic z mnoha toho, co jste napsal, neodporuje mým dosavadním poznatkům.

Dobrá diskuze,dobrá,více takových. K.

Čím méně o něčem víme, tím více se snažíme o tom mluvit. O tzv. Bohu nevíme nic, ale mluvíme o něm už po celé věky. O tzv. Vesmíru nevíme vlastně taky nic, ale mluvíme o něm čím dál víc. Někdo vědecky, někdo laicky. Někdo srozumitelně, někdo zmateně. A je to tak dobře. Lidský duch je zvídavý a má rád kolektivní snažení, to znamená že k růstu potřebuje mít někoho, kdo ho poslouchá, diskutuje, pře se, dozvídá se, zapomíná zbytečné a rozvzpomíná se na důležité. A tím důležitým roste a vyvíjí se. Jirko, brilantně jste nadhodil několik témat, jejichž podstatu pochopit by stálo asi spoustu času. Ale možná pro někoho nikoliv. Nakonec - když tvrdíte, že vesmírný čas de facto neexistuje, je to vlastně jedno. Nicméně svůj vlastní a jedinečný "čas" má každý člověk, a je mu šumafuk, jestli Vesmír z hlediska kvantové fyziky čas zná nebo ne. Všechno, co víme o záhadě života uprostřed Vesmíru, jsou jen lidstvem vytvořené teorie, a jak víme, každá tzv. správná teorie bude jednou (z hlediska času, ovšem) opravenou novou, správnější teorií, a stane se tedy mylnou. Stavební prvky, z kterých je člověk tvořen, jsou stavebními prvky Vesmíru. K tomu existují důkazy. Člověk má tedy Vesmír v sobě. Někdo k tomu pochopení potřebuje vizi Boha stvořitele, někdo vizi náhody, jiný vizi kvantové superfyziky. V jednom se určitě shodneme - my jsme Vesmír, my se rozpínáme, my se spršťujeme. My přicházíme, my odcházíme. My máme vzpomínky, my máme vize budoucnosti. My máme svá tajemství. My máme lásku dávající, my máme lásku odpírající. Stejně jako Vesmír. A jednou (bohužel pro nás z hlediska Času) asi poznáme, že všechno je stejně jinak.

V Bibli se dozvíme, že byl člověk stvořený k obrazu Božímu. Ono to svádí k představě, že se Bůh podíval do zrcadla a podle toho člověka uplácal. Ale to je naprosto mylné. Kdžntuto tezi jinak zformuluji, poznáte že smysl je jiný. „Člověk stvořený k vytvoření obrazu Božího“. Všechno je podřízeno Božím zákonům. Ale jen jako jediný myslící tvor pouze člověk je schopen vnímat, že existuje Bůh a je schopen si vytvořit v hlavě jeho obraz. Je jedno, že každý obraz je jiný. Ale má ho každý. I ten nejzarytější a nejzapřísahlejší ateista si v hlavě představí nějakého dědečka vousatého na obláčku dříve, než kategoricky prohlásí: „Můj zdravý rozum mi říká, že Bůh neexistuje“. Každý má představu. Představ o bohu jsou miliardy. Když vznikne potřeba nějakého sjednocení představ v nějaké skupině za účelem společných motliteb, tak si obraz nějakého boha namalují, vyřežou, vytesají a nebo odlijou. Ale jakou mu dají podobu je úplně jedno. Sílu má modlitba, tedy myšlenka. Existuje mnoho knih jak se modlit i pro ateisty. (např. „Jak si správně přát“, „Objednávkový servis z vesmíru“ atd.) Ale s nějakým obrazem boha v hlavě je to jednodušší. V souvislosti s kvantovou fyzikou se dostáváme k tomu, že veškeré vlastnosti kvantových částic jsou dány interakcí s jinými kvantovými částmi. A už jinde jsem vysvětloval, že na těchto vlastnostech závisí i to, jak jsou pozorovány a vnímány. (Vědci s nadsázkou říkají: Kam se nikdo nedívá, tam nic není).Tedy i Bůh interaktivně získává vlastnosti, závisející na tom, jak je vnímán. Tak jako každý kvantový pokus je jiný, v závislosti na tom, co je od něj očekáváno tak i my vstupujeme do existence Boha svými myšlenkami. Církev si s timto fenoménem, že Bůh má několik rovin, poradila tak, že ho prohlásila za trojjedinného (Otec, Syn, Duch). Kvantový rozměr Boha ale věřícím vysvětlit pochopitelně dodnes neumí (a ani vědecky nechce) a tak „věř a neptej se“.

Jirko, snad něco, co se týká částic, pohybu, energie... trochu chápu, ale více jevů je pro mne nepochopitelných. Ráda bych se ještě k nějakému poznání dostala, avšak - může se mi to vůbec podařit?

To je Zuzano zase něco jiného. To je to, že časový okamžik, kdy spolu mluvíte je tentýž všude. Jen v Austrálii ho pojmenovali "půl třetí odpoledne" a v Praze "sedm ráno". Ale čas je stejný všude na planetě. Jestli někdo žije na východě, nebo na západě, tak neumře o půl dne dříve a nebo o půl dne později. Jen umře ve dne a nebo v noci, ale okamžik je to týž. Přitom v úmrtním listu bude jako čas úmrtí jiný údaj. Naše pojetí času je sice nelogické, ale musíme to tak mít, jinak bychom se v něm nevyznali.

Za sebe to chápu tak, že, jako je mi dáno vidět jen nepatrný kousek existujícího prostoru, mohu obhlédnout jen nepatrný kousek existujícího času. Že se to a to děje zároveň a ne jen v posloupnosti, jak se nám to jeví, mě vlastně poprvé napadlo před lety, když jsem z Austrálie volala své sestře do Prahy. V Adelaide bylo 14,30, já už jsem měla za sebou přípravu na vystoupení na soudním přelíčení s válečným zločincem, a Marcela vstávala a chystala se do školy, protože u ní bylo 7 ráno. Přitom jsme spolu mluvily. Tak mě napadlo, že vlastně to i to je zároveň.