Ilustrace: pixabay.com

Nahlédnutí do budoucnosti

31. 7. 2016

glosa Můj příběh

Autor: Zuzana Pivcová

Hodnocení:

(4.9 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Karel Boháček 1.8.2016 07:45

Duševně - psychicky jsou na tom určitě lépe, ale fyzicky a manuelně dost mizerně.

Hana Rypáčková 31.7.2016 18:13

Vážně moc hezky vystižené . Indigoé děti, děti jsou úžasné, nespoutané , opravdové a bez falše . Jen jim nepřistřihnout křídla. A mít čas na jejich otázky. Nelhat jim. Tak snadno se jim ublíží...A v Týně je hezky. I kočičkám.

Drahomíra Stínilová 31.7.2016 17:49

Je to moc hezký postřeh. Děti nás často překvapí. Když jsem letos hlídala, jako každé léto, měsíc a půl vnučku, dostala jsem nové jméno. Často totiž říkám "Já se z toho picnu." A vnučka se mi jednou takhle zeptala: "Babi jak se jmenuješ?" Tak jsem jí překvapeně řekla moje celé jméno a ona na to : "Ne, tak ne, ty jsi Babi Pic." Moc dobře česky neumí, ale na tokové blbosti ji člověk užije.

Jiří Libánský 31.7.2016 17:45

Jen člověk s citlivou duší umí takové jemné příběhy vnímat a vyprávět. Zuzana umí.

Elena Valeriánová 31.7.2016 17:28

Zuzko, to je tak milý příběh, krásně lidský. Ano, znám taky takového jednoho zvídavého človíčka. Můj vnouček. Od mala žasnu, co on všechno ví. Ale souhlasím, je to s nimi náročné.

Zpět na homepage Zpět na článek

Podzim v podloubí

Sedím v podloubí u sklenky vína a přemýšlím o tom, jaký bych chtěl vlastně být a také, kde bych chtěl právě teď být. A také o tom, jaký je ten dnešní svět. Takové podivné myšlenky mne přepadají vždy, když se ocitnu sám v některém místním kavárenském prostředí.

Jan Zelenka

Můj seniorský den: Jsem závislá?

I když jsem chtěla psát na docela jiné téma, dnešní ráno můj názor změnilo. Tedy, ne seniorský den,…

Danuše Onderková

Jedna zcela obyčejná neděle

V dálce na obzoru, nad četnými sady a červenými střechami předměstských domků, se rýsují mírně rozostřené vlnovky středohorských kopečků. Zvlněný obzor mi připomíná až jakousi nepravidelnou sinusoidu, jejíž rovnici bych si netroufal stanovit.

Jan Zelenka

Co by, kdyby…?

Říkáte si někdy, co by bylo, stalo se, kdybyste něco byli bývali udělali jinak? Já moc ne, vlastně skoro vůbec. Vždy jsem dělala to, co jsem v dané chvíli považovala za nejlepší, co jsem mohla, čeho jsem byla schopna – a dělala jsem to, jak nejlépe jsem to uměla. Tak proč to zpochybňovat?

Věra Ježková

Platónova republika na i60, aneb proč jsem mezi vámi

Proč tu vlastně jsem? Proč čtu články na i60? Proč utíkám do světa i60 pokaždé, když realita není úplně taková, jakou má být? Nebo jakou si přeji mít?

Jan Tkadleček