Věda, nebo víra? Možná je to všechno jinak

Moc pěkné úvahy. Některým věcem nerozumím, ale přesto si o nich čtu, přemýšlím a snažím se tomu přijít na kloub.

Paní Kollinová. I Vás bych odkázal na svůj článek, jehož webovou adresu jsem uvedl v jednom z předchozích komentářů níže. Píše se tam o tom, že vše se děje zároveň. Naše myšlenky, aby mohly fungovat a být nám užitečné, musí postupovat stejnou rychlostí po časové ose jako my. Myšlenka sama o sobě, jelikož nemá hmotnou podstatu není na časové ose ukotvena. Ukotvuje ji pouze náš hmotný mozek, který, tím, že ji zformuloval, se sebou ji provázal. Jsou způsoby, jak myšlenku uvolnit natolik, že se oprostí od pevných vazeb na časovou osu a tím pádem na časové ose nemá pevný bod a rozprostírá se na ni jinde, než se pohybuje naše osoba. To je třeba princip některých věštění. Ale někdy se stane jiná věc. Máte pocit, že zažíváte něco, co už jste jednou zažila. To proto, že naše mysl vnímá události postupně , tak jako jehla, když jede drážkou gramofonové desky. A představte si, že najednou vinou nějakého defektu se vám tam objeví další , nepatřičná jehla. A třeba o kousek posunutá. A najednou vám druhá jehla reprodukuje něco, co už jste slyšela reprodukovat první jehlu. Když se vaše vnímání nedrží jen jednoho bodu, vnímáte to, co už jste vnímala. Není to tedy nic, co by se opakovalo, jen to dvakrát vnímáte. A neptejte se, který prožitek je ten falešný, a který ten doopravdy. Když se podíváte na fotku jednou a pak podruhé, pořád je to jedna fotka, jen pohledů je víc. Tak to je Déja Vu. Jestli jsem vyvolal další otázky, ptejte se.

Zuzaně se podařilo trefit hřebíček na hlavičku naprosto přesně.

Pane Jiří, moc zajímavé čtení, které nutí k zamyšlení. Když neumíme zdůvodnit některé věci a děje, tak to neznamená, že neexistují a že nás neovlivňují. Proč se vracím z procházky lesem zklidněná a plná pozitivní energie? Neznám vědecké zdůvodnění, ale funguje to. Máte můj obdiv, jak povedete dát poznatky do souvislostí.

Myslím, že na stejném principu jako domorodé bubnování za déšť funguje i společná modlitba za někoho v kostele, která je vlastně v tom okamžiku nakumulovanou pozitivní energií vedenou jedním stejným směrem, Naproti tomu zase měla obrovskou negativní sílu masová shromáždění nacistů Třetí říše apod.

Ještě mne moc zaujala poznámka, že třeba domorodci bubnují, a tak se uvolní energie. Věřím tomu, ráda bych nějaký indiánský buben měla. I proto mne zaujalo bubnování na módní přehlídce, bylo to super a aspoň na okamžik jsem měla pocit, že jsme všichni součást vesmíru.

Já se snažím vysvětlit, že fyzikální zákony platí. Nemůže se být nic, co by jim odporovalo. Pokud na nějaký jev fyzikální zákon není, jev prohlásíme za neexistující. Odpovídá to světonázoru, který zde hlásali komunisté. Připadalo mi to nemoudré. A pak jsem nalezl příhodné přírodní zákony v kvantové fyzice. Jsou podivné neuvěřitelné a zvláštní. Ale mohou nám vysvětlit to, co my prohlašujeme za nesmysné jen proto, že nám to připadá podivné, neuvěřitelné a zvláštní. Už je napsaný další článek. Pozvu vás na konec vesmíru.

Pan Jiří, špatně jste pochopil moji předchozí "narážku". To co zde píšete je snad velkým útokem na laika, který o těchto jevech nemá tušení, . lidově se říká, nemá ani šajna.. Naopak pro trochu zasvěceného fandu teorie relativity a kvantové fyziky, natož pro odborníka, který principy těchto jevů rozšifrovává je vaše povídání opravdu jen základní násobilka. Určitě nepatřím mezi lidi, kteří myslí podle toho, jak byli naučeni..:) dokonce to, co je odlišně prezentováno mne velice, ale opravdu velice zajímá..:)) tak jsem zvědavá, co nového si budu moci u vás přečíst. Ale i opakování známého je v tomto oboru zajisté přínosem. Děkuji.

Ráda jsem si pojednání přečetla.Také se o tyto věci zajímám už dlouho.Vždy mě potěší,že moje zkušenosti nejsou "jen moje".Mám dávno ověřené,že myšlenky se uskutečňují.A když si něco velmi intenzívně přeji,dosáhnu obvykle výsledku.Ráda se přečtu další pokračování.mm

Já se paní Vandě nedivím. Ono to, co píšu je velkým útokem na současnou představu o světě. A to píšu zatím jen o tom, co je pro běžné chápání nejpřijatelnější.