Existuje publikace s názvem Světová kniha štěstí. Přes sto vědců se v ní pokusilo shrnout, jak je možné dosáhnout pocitu, že jsme šťastní. Protože po něm každý touží, ale málokomu se to podaří. Tak že by opravdu byl nějaký návod?
Autor knihy Leo Bormans, který poznatky uznávaných osobností ze světa vědy dával dohromady, má jasný vzkaz: Prožít vyrovnaný a spokojený život se dá naučit. A není to nesnadné. Poznatky lidí, kteří do knihy přispěli, se totiž týkají vesměs věcí velmi prostých, o jejichž důležitosti všichni tak nějak tušíme.
Například profesor Jose de Jesus Garcia Vega, který přednáší na mexických univerzitách, uvedl: "Štěstí spočívá v tom, že se těšíme z toho, co máme." Lidé, kteří jsou velmi ctižádostiví a mají velké životní plány, paradoxně nikdy úplně spokojeni nejsou, i když se jim jejich plány splní a vydělají třeba i hromady peněz. Naopak lidé, kteří si kladou menší cíle, jsou podle něj šťastnější.
Neznamená to, že bychom všichni měli hnípat doma a po ničem netoužit. Ale jestliže si člověk s průměrným platem vysní malý domek se zahrádkou a pak si ho vybuduje, je šťastnější, než člověk se stejným platem a stejným domkem, který sní o obrovské vile nad mořem, přestože nikdy není schopen na ni vydělat. Zkrátka, spokojený je ten, kdo umí rozpoznat své možnosti a dokáže si přiznat: Tak tohle nikdy nedokážu. Nemáme věřit různým koučům a manažerům, kteří mluví o nutnosti stanovit si mimořádně vysoké cíle, to prý vede naopak jen k pocitu věčné nespokojenosti, byť bychom se měli jako prasátka v žitě.
Další pravidlo, které autoři knihy považují za velmi důležité je: Žijte pro dnešek. To znamená, že nemáme přemýšlet nad tím, co se stalo v minulosti, ale ani nad tím, co se může stát. Základem, jak dosáhnout pocitu štěstí, je vůbec takto neuvažovat.
2Štěstí je teď slovo, které vědce přitahuje jako mucholapka hmyz a tak další vědecká parta zkoumala, jak velký vliv má na pocit šťěstí prostředí, ve kterém žijeme. Závěr je, že lidé, kteří žijí ve městech, v nichž je hodně zelené plochy, se cítí spokojenější než ti, kteří většinu dní tráví obklopeni umělými materiály. Betonová sídliště či moderní prosklené budovy jsou prý přímo odpuzovači pocitu štěstí. Ne každý má jistě možnost bydlet v zeleni, ale i na toto mají autoři výzkumů recept. Už pouhých pět minut pobytu v přírodě podle nich zvyšuje hladinu hormonu serotonin, kterému se říká hormon štěstí. Stačí se projít lesem a cítíme se klidnější, vyrovnanější. Pocit spojený s pobytem v zeleni je podle vědců ze třetiny tak silný pocit štěstí, jaký lidé mají při svatbě a krátce po ní. Zkrátka, je srovnatelný s pocitem zamilovanosti.
Existují i výzkumy, které se snaží zjistit, které národy jsou nejšťastnější. Tradičně vedou Dánové, za nimi se umisťují Norové, Švýcaři, Nizozemci, Švédi a Kanaďané. Vysvětlení? V těchto zemích bývá zima a tma. Jejich obyvatelé se proto naučili o sebe pečovat tak, aby temné a chladné období přežili v dobré duševní kondici. Scházejí se, dobře jedí, zdobí si v tu dobu své domovy. Vytvářejí si podobný pocit, jaký my máme o Vánocích a svátcích. Zkrátka, snaží se kolem sebe šířit pohodu a scházet se s těmi, které mají rádi. Kdo se to naučil, přežije. Kdo ne, trápí se. Mimochodem, právě tyto takzvaně šťastné země vykazují také vysoké procento sebevražd. To se na jedné straně dá považovat za rozpor, ale autoři průzkumu to naopak považují za ukázku toho, že ne každý se nechá dlouhými tmavými zimami utrápit. Ti, kteří se naučili, jak je přežít ve štěstí, skutečně přežijí.
Světová kniha štěstí uvádí také další významný prvek, který pocit štěstí ovlivňuje: Aktivita. Autoři zmiňují příklady lidí vyššího věku, kteří mají zájmy, přátele, práci. Ti, kteří jsou aktivní, jsou spokojenější než senioři, kteří sedí doma a brání se hledání přátel a koníčků. "Budujte a zlepšujte svůj sociální život. Je prokázáno, že aktivní a společenští lidé jsou nejen výrazně šťastnější ale i zdravější," uvedl spoluautor knihy Eunkook Suh z Univerzity v Soulu.
A ještě jeden pozoruhodný poznatek vědců. Někomu možná přijde k smíchu, ale stojí za to ho zmínit. Pravidlo zní: Nebojte se zamazat. Mnozí to možná znají, ten pocit, když se hrabou v hlíně, sázejí, plejí, sklízejí. Je to pěkný pocit. Pocit uspokojení. Pro někoho pocit štětí. Autoři výzkumu zkrátka tvrdí, že kontakt s hlínou a bakteriemi aktivuje imunitní systém a ten podporuje tvorbu už zmíněného serotoninu, který přispívá k pocitu pohody.
Tak ať už si budeme psát s přáteli z internetu, domlouvat s nimi výlet, rýpat se v hlíně nebo se procházet v lese, nezapomínejme si uvědomit, že právě děláme moc příjemnou činnost. Že jsme vlastně právě spokojení, možná až šťastní. Právě teď, v tënto den, v tuto chvíli.
