Deset důvodů, proč je lepší být starý
Ilustrační foto: ingimage.com

Deset důvodů, proč je lepší být starý

8. 8. 2016

V posledních letech se stalo přímo módou říkat, že se ve vyšším věku cítíme lépe než za mlada. Že jsme spokojenější, vyrovnanější, šťastnější. U někoho to tak opravdu je, někdo se tak spíš jen utěšuje. Faktem zůstává, že ti, kteří se umí na stárnutí dívat s humorem, se s přibývajícími roky umí lépe vyrovnat. Tak pro inspiraci, tady je deset důvodů, proč je nyní lepší být starý než mladý.

1. Nic nemusíme. Konec s myšlenkami a slovy typu: Nikdo mě nepotřebuje, nudím se, ráno vstanu a nevím, jak být prospěšný. Vzpomeňme si na chvíle, kdy v šest ráno zařinčel budík, my vyrazili do chladného deštivého rána a pak celý den plnili úkoly šéfů, o jejichž inteligenci jsme neměli valné mínění. Co bychom tehdy dali za to, kdybychom si mohli říct: Co dneska budu dělat?  Nic? To je skvělé. Protože není lepší fáze života než ta, kdy člověk nic dělat nemusí, ale mnoho věcí dělat může. Kdy jindy než v penzi se tohle podaří?

2. Naše soukromí je soukromé. Současní senioři jsou poslední generace, která ještě ví, co je to výraz soukromí. Náš život se neodehrával veřejně na sociálních sítích. Na internetu nevisí naše fotky s nahým zadkem, fotky se všemi milenci a milenkami ani fotky, kdy za mlada zvracíme v parčíku při nočním návratu z baru. Zatímco dnešní mladí si svůj život odehrávají na internetu v přímém přenosu a sdílejí své pocity, úspěchy i trápení s naprosto cizími lidmi, my se nemusíme bát, že se jednou budeme stydět za to, co jsme sami o sobě zveřejnili. Internet je našim pomocníkem v životě, ale neřídí ho. Nedovolili jsme mu to. Nejsme totiž hloupí.

3. Už víme, kdo je přítel. V životě jsem se setkali se spoustou lidí, z mnohých se stali kamarádi, spolupracovníci, obchodní partneři. Ale jen ti, kteří zůstali po našem boku léta, jsou opravdoví přátelé.

4. Móda je nám k smíchu. Musí být těžké mít nyní šestnáct let a procházet všemi těmi obrovskými obchodními centry. Ta velká nabídka, ty barvy, ty střihy. Co si vybrat? Všechno? Ale jak, když na to nemám? Tak tohle dilema od určitého věku mizí. Protože všechno, co kolem sebe vidíme, jsem už nosili. Už víme, že móda se vrací stále dokola. Našimi šatníky prošly minisukně, maxisukně, dlouhá saka, krátká saka, ramenní vycpávky, zvonové kalhoty, úzké kalhoty....Takže už víme, že móda je především hra a byznys, ne důvod k trápení. Jaká to úleva, že?

5. Neviděli jsme New York, no a co? Paříž, Londýn, Řím, Benátky, Santorini, Barcelona... Mnoho mladých lidí má nyní cestování pojato jako sprint. Létají do ciziny na co nejkratší dobu, na víkendy, aby stihli projet co nejvíce atraktivních míst za co nejkratší dobu, protože hned zase rychle musejí pracovat, aby vydělali na další výlet. Na vyšším věku je fajn, že už máme jasno, že se nás tenhle sprint netýká. Holt, jsme v životě nestihli vidět New York, ale od šedesátky nahoru nám to začne být jedno. Protože víme, že mnohem důležitější je poznávat nějaké místo v klidu a dlouho než je proletět jako kulový blesk. Jinými slovy, že dva týdny v Tatrách nebo v Chorvatsku mohou být víc než dvoudenní běh Londýnem.

6. Mluvíme na rovinu. Ironie, sarkasmus a lehká přezíravost s přibývajícími léty získává určité kouzlo. Když své názory říká na rovinu mladý člověk, často uslyší, že je drzý, příliš dravý či nevychovaný. Když totéž řekne člověk starý, okolí si ho napomenout nedovolí. Jsme generace, vychovaná k přesvědčení, že nejlepší je mlčet a nevyčnívat z davu. Ale to už neplatí. Užijme si to a říkejme, co se nám nelíbí, co nám vadí, co chceme jinak.

7. Jsme v centru zájmu. Nikdy dříve se o seniorech nemluvilo tak hodně jako nyní. Populace stárne a ten fakt už přijali všichni: politici, neziskové organizace, obchodníci, média. Kolem nás proudí miliony korun v různých programech určených speciálně pro seniory, ať už jde o oblast vzdělávání, cestování, zdravotnictví a podobně. Někdo chce na seniorech vydělat, někdo chce pro ně opravdu dělat to, co považuje za nejlepší. Vyberme si a využijme toho. Nikdy dříve senioři tolik možností užívat si neměli. Vzpomeňme si, jak žili v sedmdesáti naši rodiče a prarodiče a srovnejme si to s tím, jak žijeme my.

8. Nejsme rozmazlení. Celý život jsme byli zvyklí pracovat. Ale také, bohužel, nedostávat nijak závratné sumy. Pro generaci dnešních seniorů je typické, že život prožili v normálnosti, průměrnosti. Na rozdíl od dnešních mladých lidí jsme neměli sny o tom, že vystudujeme na Harvardu, naučíme se tři jazyky, staneme se popovou hvězdou nebo manažerem nadnárodní firmy s platem půl milionu měsíčně. Naše sny byl obyčejné, skromné: Rodinný domek, chalupa v horách, dovolená na Baltu. Stojíme nohama na zemi a když nemáme peněz na rozhazování, nehroutíme se z toho. Víme totiž, že z jednoho kuřete se dá udělat oběd pro pět lidí. Narozdíl od mladých, kterým udělá radost jedině kuřecí stehýnko za dvě stovky v restauraci.

9. Lepší už to nebude. Nebudeme krásnější, vlasy nám nenarostou, břicha, vrásky ani křečové žíly nezmizí. Bude už jedině hůř. Tak to je a od určitého věku má v tomto směru každý aspoň trochu myslící jedinec jasno. Další důvod k úlevě. Vždyť to je vlastně ta nejlepší stránka stárnutí: smíření se s ním.

10. Desátý důvod, proč je lepší být na počátku jednadvacátého století starý než mladý, si může vymyslet každý sám. Každý jsme přece originál a každý považuje za to nejlepší něco jiného.

 

 

 

stárnutí
Hodnocení:
(4.5 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Šimková
Ano, stáří je relativní a každým rokem se pocity mění. Jinak je to u švarných šedesátníků, ale když se překročí sedmdesát, už opravdu není o co stát. Ale jsem opravdu ráda, že ještě jsem a můžu ten svět pozorovat i když už se výrazně na dění podílet nemůžu. Jen ať to ještě chvíli zůstane takové, jako dnes. Ale nějaké desatero je s odpuštěním i bez něho na "prd"
Naděžda Špásová
S desaterem se dá souhlasit i nesouhlasit. Každý věk má svá pro a proti. Je fakt, že já to stáří tak optimisticky nevidím. Ano, celý život jsme pracovali a co z toho máme? Důchody na hranici chudoby. Co asi tak spoustě důchodcům pomůže zájem rádoby mecenášů, kteří to většinou dělají jen pro svoje ego? A jak pomáhají naši zákonodárci? Asi bychom měli začít křičet a hrozit stávkou, co myslíte. To by byl šrumec. Bohužel, ti mladí by se nám pravděpodobně jen vysmáli. S jedním ale opravdu souhlasím. Nic nemusím a nikoho nemusím poslouchat.
Blanka Hlobilová
Plně se ztotožňuji s názorem pana Jiřího. Každý je starý tak, jak se cítí. Do důchodu mi sice zbývá ještě rok, ale vůbec si tak nepřipadám a hlavně si to nepřipouštím. Jen ty děti nějak vyrostly.
Jiří Libánský
Já nevím. Nějak mi to tak připadá, jako že se dělá z nouze ctnost. Já jsem skoro pořád dělal práci, která mě bavila. Není žádná výhra, když kvůli věku v tom budu mít nějaká omezení. Soukromí není otázkou věku, ale jestli je někdo introvert a nebo extrovert, podle toho své soukromí sdílí a nebo ne a nebo si vybírá s kým. Přátelé přicházejí a odcházejí. Spousta mých přátel časem šla jinou cestou a neznamená to, že to nebyli mí opravdoví přátelé. A také si nemyslím, že móda je něco, co je záležitost mládí. Až nebudu stát před šatníkem a přemýšlet, co si k čemu obléknout a by to mělo styl, tak to jedině až budu mít jen župan v LDNce. Mladí dokážou vzít batoh a vydat se do světa, žít tam s obyčejnými lidmi, v rodinách. Poznají jejich starosti všedního dne a zvyky i mentalitu. I různé exotické země. Zvídavost a touha po dobrodružství je znakem mládí. Odpočinek v nějakém hezkém koutku světa je fajn, ale tu sílu objevování už to nemá. A že senioři mluví na rovinu a s přezíravostí, to si myslím, že jak kdo. Když někdy čtu i tady na i60 názory některých lidí, tak je mi jasné, jak jim myšlení doba formovala a v jejich věku už prostě nemají na to, aby se to měnilo. Že by byli senioři v centru zájmu mi nepřipadá. Spíše je to fakt, že seniorů přibývá a tak chtě-nechtě je společnost musí vzít na vědomí. To, že dřívější režim neumožňoval jiné než skromné cíle a odsuzoval lidi k životu v průměrnosti, to není nic, co bych tak oceňoval. A například znalost jazyků mi chybí. A taky asi se pohybuji mezi jinými mladými. Mají sny o tom, že něco v životě dokážou stejně, jako jsem je míval já a mí kamarádi. Není pravda, že lepší už to nebude. Pořád je co vylepšovat. Vlasy nenarostou, ale to co člověk má, musí umět nosit a pečovat o to. Břicha se člověk může zbavit v každém věku, a vždycky se dá přemýšlet o tom, jak vypadat lépe. Tak si nemyslím, že je fajn, když někdo na svůj zjev nedbá. Když slyším, že nejlepší je, se se stářím smířit, tak mi to zní jako generální rezignace na život. To je můj současný názor a pohled na věc. Netvrdím, že to třeba za pár let nebudu vidět jinak.
Zuzana Pivcová
V jednotlivostech nad tím nepřemýšlím a mám radost ze současného života.
Jana Šenbergerová
Jsem ráda, že jsem se dožila stáří. Pro mě je to zatím nejlepší období mého života. Teprve teď si vědomě užívám toho, že JSEM.
Hana Šimková
Ale jo, na stáří se něco dobrého dá najít.Je marné si stěžovat na cokoliv, protože co neovlivním o to se už vlastně nestarám. Život už stojí na mladých a né na nás. A to je jenom dobře. Jenom těm mladým přeji, aby se vůbec stáří dožili. No a o tom to je. Je to totiž věčný koloběh se stejným koncem. Můžeme se pořád vytahovat jak jsme ještě ve svém věku schopní, ale koho to vlastně zajímá?
Květoslava HOUDKOVÁ
Stěžejní PLUS seniorského věku je, že jsem už PRYČ z TRVALÉHO pracovního procesu. Z počátku důchodu jsem si CHTĚLA najít a našla -občas a na pár hodin- nějakou tu brigádičku a tím jsem si pomalu zvykla nemít už touhu souvisle pracovat a nestýskat si. Našla jsem čas na své záliby a aktivity, jsem často mezi lidmi, občas zpestřeno "psí MŠ" a drobnými pracemi přes PC = FAJN.
Jarmila Komberec Jakubcová
Musím naprosto souhlasit se všemi deseti body a myslím, že desatero by měl mít každý senior vytištěný občas si ho přečíst.Když dnes pracuji dělám to proto, že mně moje práce moc baví. V mladším věku jsem i občas byla líná. procestovala jsem hodně zemí a dnes raději cestuji po naší zemi a poznávám její krásy, život se mi líbí i v 70 letech - jsem štastná a spokojená. Dosáhla jsem vše co jsem si kdy přála. navíc si vážím toho, že žijeme v demokratické zemi a přesto, že není všechno jak by mělo, žiji již 26 let jako svobodný občan. Nehledám "pachatele" špatných věcí jak píše pan O.Čepelka.Život i ve stáří může být skvělý a báječný. A já děkuji za desatero.
Oldřich Čepelka
To jo, desatero (devatero) platí. Ale mnoho seniorů končí v minovém poli: Mnoho lidí si myslí, že jejich život by byl mnohem šťastnější, kdyby jim to někdo nekazil. A hledají, kdo to je. (Občas se v dějinách kvůli tomu i válčilo.) Mnoho lidí tak jako tak potřebuje nějakého pachatele. Pachatele vlastního smutného osudu. Ti pachatelé se střídají, například to bývá manželka nebo rodiče apod., ale lepší je, když to je nějaký všeobecně uznávaný nepřítel, cikáni, chudina, Havel, Zeman, Sládek, Mládek, Kalousek, Klaus, Klas, Klus, kuskus a další a další. Taky to pomáhá psychohygienicky – že si člověk řekne, že on sám za svůj život nemůže… - Proto je mnoho starých lidí permanentně nazlobených a chodí se svěšenými koutky úst…

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 50. týden

Blíží se vánoční svátky a s nimi návštěvy v rodinách, u známých, a také jiné společenské události. A tak si tentokrát vyzkoušíme, jaké máte znalosti z etikety.

AKTUÁLNÍ ANKETA