Deset důvodů, proč je lepší být starý

Ano, stáří je relativní a každým rokem se pocity mění. Jinak je to u švarných šedesátníků, ale když se překročí sedmdesát, už opravdu není o co stát. Ale jsem opravdu ráda, že ještě jsem a můžu ten svět pozorovat i když už se výrazně na dění podílet nemůžu. Jen ať to ještě chvíli zůstane takové, jako dnes. Ale nějaké desatero je s odpuštěním i bez něho na "prd"

S desaterem se dá souhlasit i nesouhlasit. Každý věk má svá pro a proti. Je fakt, že já to stáří tak optimisticky nevidím. Ano, celý život jsme pracovali a co z toho máme? Důchody na hranici chudoby. Co asi tak spoustě důchodcům pomůže zájem rádoby mecenášů, kteří to většinou dělají jen pro svoje ego? A jak pomáhají naši zákonodárci? Asi bychom měli začít křičet a hrozit stávkou, co myslíte. To by byl šrumec. Bohužel, ti mladí by se nám pravděpodobně jen vysmáli. S jedním ale opravdu souhlasím. Nic nemusím a nikoho nemusím poslouchat.

Plně se ztotožňuji s názorem pana Jiřího. Každý je starý tak, jak se cítí. Do důchodu mi sice zbývá ještě rok, ale vůbec si tak nepřipadám a hlavně si to nepřipouštím. Jen ty děti nějak vyrostly.

Já nevím. Nějak mi to tak připadá, jako že se dělá z nouze ctnost. Já jsem skoro pořád dělal práci, která mě bavila. Není žádná výhra, když kvůli věku v tom budu mít nějaká omezení. Soukromí není otázkou věku, ale jestli je někdo introvert a nebo extrovert, podle toho své soukromí sdílí a nebo ne a nebo si vybírá s kým. Přátelé přicházejí a odcházejí. Spousta mých přátel časem šla jinou cestou a neznamená to, že to nebyli mí opravdoví přátelé. A také si nemyslím, že móda je něco, co je záležitost mládí. Až nebudu stát před šatníkem a přemýšlet, co si k čemu obléknout a by to mělo styl, tak to jedině až budu mít jen župan v LDNce. Mladí dokážou vzít batoh a vydat se do světa, žít tam s obyčejnými lidmi, v rodinách. Poznají jejich starosti všedního dne a zvyky i mentalitu. I různé exotické země. Zvídavost a touha po dobrodružství je znakem mládí. Odpočinek v nějakém hezkém koutku světa je fajn, ale tu sílu objevování už to nemá. A že senioři mluví na rovinu a s přezíravostí, to si myslím, že jak kdo. Když někdy čtu i tady na i60 názory některých lidí, tak je mi jasné, jak jim myšlení doba formovala a v jejich věku už prostě nemají na to, aby se to měnilo. Že by byli senioři v centru zájmu mi nepřipadá. Spíše je to fakt, že seniorů přibývá a tak chtě-nechtě je společnost musí vzít na vědomí. To, že dřívější režim neumožňoval jiné než skromné cíle a odsuzoval lidi k životu v průměrnosti, to není nic, co bych tak oceňoval. A například znalost jazyků mi chybí. A taky asi se pohybuji mezi jinými mladými. Mají sny o tom, že něco v životě dokážou stejně, jako jsem je míval já a mí kamarádi. Není pravda, že lepší už to nebude. Pořád je co vylepšovat. Vlasy nenarostou, ale to co člověk má, musí umět nosit a pečovat o to. Břicha se člověk může zbavit v každém věku, a vždycky se dá přemýšlet o tom, jak vypadat lépe. Tak si nemyslím, že je fajn, když někdo na svůj zjev nedbá. Když slyším, že nejlepší je, se se stářím smířit, tak mi to zní jako generální rezignace na život. To je můj současný názor a pohled na věc. Netvrdím, že to třeba za pár let nebudu vidět jinak.

V jednotlivostech nad tím nepřemýšlím a mám radost ze současného života.

Jsem ráda, že jsem se dožila stáří. Pro mě je to zatím nejlepší období mého života. Teprve teď si vědomě užívám toho, že JSEM.

Ale jo, na stáří se něco dobrého dá najít.Je marné si stěžovat na cokoliv, protože co neovlivním o to se už vlastně nestarám. Život už stojí na mladých a né na nás. A to je jenom dobře. Jenom těm mladým přeji, aby se vůbec stáří dožili. No a o tom to je. Je to totiž věčný koloběh se stejným koncem. Můžeme se pořád vytahovat jak jsme ještě ve svém věku schopní, ale koho to vlastně zajímá?

Stěžejní PLUS seniorského věku je, že jsem už PRYČ z TRVALÉHO pracovního procesu. Z počátku důchodu jsem si CHTĚLA najít a našla -občas a na pár hodin- nějakou tu brigádičku a tím jsem si pomalu zvykla nemít už touhu souvisle pracovat a nestýskat si. Našla jsem čas na své záliby a aktivity, jsem často mezi lidmi, občas zpestřeno "psí MŠ" a drobnými pracemi přes PC = FAJN.

Musím naprosto souhlasit se všemi deseti body a myslím, že desatero by měl mít každý senior vytištěný občas si ho přečíst.Když dnes pracuji dělám to proto, že mně moje práce moc baví. V mladším věku jsem i občas byla líná. procestovala jsem hodně zemí a dnes raději cestuji po naší zemi a poznávám její krásy, život se mi líbí i v 70 letech - jsem štastná a spokojená. Dosáhla jsem vše co jsem si kdy přála. navíc si vážím toho, že žijeme v demokratické zemi a přesto, že není všechno jak by mělo, žiji již 26 let jako svobodný občan. Nehledám "pachatele" špatných věcí jak píše pan O.Čepelka.Život i ve stáří může být skvělý a báječný. A já děkuji za desatero.

To jo, desatero (devatero) platí. Ale mnoho seniorů končí v minovém poli: Mnoho lidí si myslí, že jejich život by byl mnohem šťastnější, kdyby jim to někdo nekazil. A hledají, kdo to je. (Občas se v dějinách kvůli tomu i válčilo.) Mnoho lidí tak jako tak potřebuje nějakého pachatele. Pachatele vlastního smutného osudu. Ti pachatelé se střídají, například to bývá manželka nebo rodiče apod., ale lepší je, když to je nějaký všeobecně uznávaný nepřítel, cikáni, chudina, Havel, Zeman, Sládek, Mládek, Kalousek, Klaus, Klas, Klus, kuskus a další a další. Taky to pomáhá psychohygienicky – že si člověk řekne, že on sám za svůj život nemůže… - Proto je mnoho starých lidí permanentně nazlobených a chodí se svěšenými koutky úst…