Muži a násilí
Ilustrační foto: ingimage.com

Muži a násilí

18. 7. 2016

Jak nám tu některé čtenářky asi opět ohlásí, průzkumům zásadně nedůvěřují. Ne, nemusí. Důležité je, že jim věří ti, kteří na jejich základě něco užitečného podniknou. To se v posledních letech děje s domácím násilím – zákon, policejní praxe i služby mnoha neziskových organizací se této problematice věnují čím dál více. A je to zapotřebí.

Podle reprezentativního výzkumu provedeného v ČR již v roce 2003 Sociologickým ústavem Akademie věd ČR a Filozofickou fakultou Univerzity Karlovy, zažije některou z forem domácího násilí za svůj život 38 % žen. Podle průzkumu o. p. s. proFem, kterého se v únoru 2012 účastnily tři tisíce respondentek starších osmnácti let, se jen za poslední rok stalo obětí domácího násilí 11 % žen. V pětině případů došlo i na fyzické napadení. Avšak v průměru jen každá pátá žena (ze všech obětí) oznámí domácí násilí policii. (Samozřejmě, násilí zažívají i muži od žen, ale případů je zhruba 4x méně než násilí mužů na ženách. A to ještě muži častěji útočí fyzicky, ženy spíš psychicky.) 

Myslíte, že stačí násilníky trestat? To je omyl. Musí se také léčit, i když na to žádná „úřední diagnóza“ neexistuje. Musí se učit zvládat svou agresivitu. Asi tak, jako se musí nezřízený jedlík učit správné životosprávě, aby unikl cukrovce či infarktu. Nebo jako se alkoholik musí učit nepít.

Možná se budete divit, ale klinická i socioterapeutická praxe ukazuje, že mnoho násilníků svým násilným chováním trpí. Odmítá své násilí, avšak… opakuje je. Je to jakoby silnější než oni, stále se „to“ vrací, je to navyklý způsob zvládání situací, je to určitý mechanismus, který se snadno spouští a překoná všechny rozumné i citové zábrany. Něco jako „nepřekonatelná“ chuť kuřáka na cigaretu a pijáka na skleničku.

PhDr. Barbora Jakobsonová, Češka, která působí jako klinická psycholožka v Norsku a specializuje se na problematiku řešení násilného chování, citovala z dopisu léčeného násilníka: „Děti potřebují lásku. Kdo páchá násilí? Slaboch. Kdo je slaboch? Muž, který byl přesvědčen o tom, že má vždy pravdu. Proč si to myslel? Protože byl hloupý a namyšlený. Proč byl namyšlený? Protože myslel jen na sebe. Mnoho lidí zažilo horší věci než já, ale nikdy nikomu neublížili. Myslel jsem si, že když člověk přestane kouřit, pít alkohol a brát léky na uklidnění, bude z něj dobrý člověk, ale objevil jsem ještě něco. Myslel jsem si, že jen já dokážu správně rozhodovat, a že rozhoduji lépe než ostatní. Byl jsem namyšlený. A kdo jsem dnes? Jsem muž, který má dvě smutné děti a ženu, která se mnou už nechce být.“

Připravuji teď s kolegy projekt, jehož hlavní součástí bude terapeutický program (kurz) zvládání agrese. Připravujeme jej pro chlapce a mladé muže, kteří mají problém se svým agresivním chováním. Chceme dosáhnout toho, aby se aspoň někteří naučili žít bez agresivity. Agresivní chování vidíme všude kolem sebe – v rodině, ve škole, v zaměstnání, na stadionu, v hospodě, na ulici a dokonce i v silničním provozu. Takové chování však působí obrovské škody - bývá to rozpad rodiny, újma na zdraví a majetku spoluobčanů, hrozba přestupkového řízení nebo trestního stíhání, příp. odsouzení, ztráta rodinného zázemí a zaměstnání apod. Agrese zvyšuje náklady na léčení zraněných, na ochrannou léčbu či výkon odnětí trestu svobody pachatelů, způsobuje absenci v zaměstnání, působí škody na veřejném majetku. Problém se týká každoročně tisíců mužů jako přímých původců agrese.

Spolek ROSA, která pomáhá obětem domácího násilí, zveřejnila otřesnou statistiku, kterou „vytvořily“ její klientky – celkem 278 žen, které se na spolek obrátily o pomoc. 40% z nich zažilo opakovaně facky (od toho, který je kdysi tak miloval), 39% rány pěstí a další bití, 23% hlásilo bití v době svého těhotenství, 37% škrcení, 17% kopání, 13% vytrhávání vlasů atd. atd. Už jen představa něčeho takového normálního člověka krutě zasáhne. A to si o tom pořád jenom čteme…  

Moje teorie je, že o každém případu domácího násilí zpravidla ví ještě někdo další než jen pachatel a oběť. Bývají to především děti, ale také rodiče oběti nebo pachatele, dále sousedé, kamarádky obětí, další příbuzní a někdy samozřejmě policisté (ti se ročně dozví jen asi o 1300 vážných případech). 

No a proč o tom píšu tady? Protože je dobré občas upozornit na fakt, že i senioři zažívají někdy na sobě fyzické násilí či vědí, že se jej dopouštějí příbuzní anebo sousedé. Nemůžeme se bránit jen šmejdům, můžeme a musíme se bránit i násilníkům. I pouhé ohlášení na policii nebo vlastním příbuzným může pomoci vyřešit problém. Dokud je čas. Protože jak možná víte – násilník či agresor nikdy sám od sebe nepřestane. Musí být k tomu donucen a pak léčen. 

 

 

muži
Hodnocení:
(5 b. / 3 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Květoslava HOUDKOVÁ
Zejm.ženy trpí dlouho - včas odejít brání zejm. obava zůstat sama s dětmi. Ale blbé manželství zůstává horší, než žádné! Od alkoholu a surovosti těžko co pomůže - je to tak hluboko, že se úspěšně nevyplaví.
Oldřich Čepelka
Děkuji všem za názory a zkušenosti. Jarmile, Vandě i ostatním: Ono to je podobné jako při odnaučování alkoholismu. Prostě není 100% záruka, ale vyplatí se to, abychom to zkusili a aspoň některé alkoholiky zbavili závislosti. Agresivní jednání je taky hodně návykové. Bezplatný kurz to bude, protože to chceme zařadit jako sociální službu, kterou financuje stát prostřednictvím krajů. Až jestli se to podaří úspěšně ověřit. A halvně, ani to ověření a celá příprava se neobejde bez dotace z EU/ČR. Takže teprve chystáme žádost o dotaci, to je hodně složité a výsledek nejistý. Držte palce.
Zuzana Pivcová
Jen jednou v životě jsem zažila určitý náznak agrese někdejšího partnera po návratu z hospody. Roli v tom sehrál alkohol a žárlivost vyprovokovaná řečmi kamarádů. Už se to neopakovalo, ale je pravda, že jsme spolu nežili dlouho. Ne, něco takového už nikdy!
Hana Rypáčková
Když se jedinec chce zbavit závislosti na alkoholu, agrese a podobných výkyvů od normálu , musí chtít. Pomáhá stravování, dýchání, naučit se ovládat své tělo a mysl. Ale jde to ruku s rukou se vzděláním. Kdo nepřijímá - nepoučí se. Většinou ten člověk nechce .Každý se mu raději vyhne.. Jsem šťastná , že nemám žádného násilníka v rodině .
VANDA Blaškovič
Pane Oldřichu, průzkumy mne zajímají. Alespoň poznám, do jakého vzorku lidí se mohu zařadit...:)) Většinou menšinového. Váš projekt bude určitě přínosný, jen jde o to, kdo se přihlásí a kolik bude kurz stát. Nebo bude bezplatný? Znám kurzy pro druhou stranu, pro ty, kteří musí vzdorovat násilí, ale z profesního hlediska. Nikdy jsem se s násilníky a ani násilím nesetkala. Jsem přesvědčena, že bych zasáhla. Asi i okamžitě i když vím, že to některé odvážné stálo život. Např. příběh z Karlova náměstí. Vím, že mluvíte o trochu jiné agresi. Držím vám palce a ať se daří vám agresi u klientů zmírnit.
Jarmila Komberec Jakubcová
Nikdy jsem svědkem nebo účastnicí domácího násilí nebyla ale vím že existuje.Moje kamarádka již léta pracuje jako dobrovolnice pro Bílý kruh bezpečí. Tato organizace se již léta problematikou násilí na ženách, dětech seniorech a i mužích zabývá. Každký říběh je smutný ale také jiný. Nelze paušalizovat, že zrovna určitá skupina lidí je agresivnější a druhá méně. Na agresivitě s podílí mnoho faktorů jak sociálních tak psychických.Násili bylo pácháno vždy a v každé době. jen se třeba o něm tolik nepsalo. Místo statistiky je potřeba hledat příčiny stupňující se agrese. Dříve např. mladí muži v 18 letech nastoupili na základní vojenskou službu a mohly si pak svou agresivitu a nadbytek testosteronu vybít ve vojenské přípravě. Jak váš projekt bude fungovat nevím a přiznám se, že ani v jeho fungování nevěřím. Ale zkusit se má všechno tak přeji hodně úspěchů
Jana Šenbergerová
Naštěstí jsem nic takového nezažila na vlastní kůži, ale stačilo mi, co kdysi dávno zažívala moje sestřenice. Vdávala se velmi mladá a samozřejmě z lásky, jak jinak. Měla moc šikovného a pracovitého muže, ale měl jeden problém. Čas od času se napil víc, než je zdrávo, zmlátil ji a zdemoloval byt. Rozštípal nábytek, takže vlastně skoro celou domácnost. Pak ji uprosil, že už se to nikdy nestane, dal všechno do pořádku, ale chyba lávky. Už nevím, kolikrát to vydržela, ale nakonec ho se dvěma malými dětmi opustila. Až k stáru se jí podařilo najít muže, se kterým prožívá pohodový život. Jak dopadl on, nevím. Týraným lidem, bez ohledu na věk, je třeba zvednout sebevědomí, aby si nic takového nenechali líbit a dokázali se bez násilníka obejít. A ze zkušenosti víme, že o čem se veřejně nemluví, jako by neexistovalo.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?