Prázdninová reportáž o vycházce na houby

S dcerou jsme byly včera nad Karlovými Vary. Hodně přerostlých a červavých hřibů (minulý týden je někdo přehlédl), růžovky, dost klouzků, čerství hnědáci, pár kovářů a několik sluk svraskalých (divný název, ale chutná houba). Nejvíc mě naštvala skupinka hořčáků - seděli v mechu v dokonalé skupince, vylezli jsem za nimi do kopečka a málem mě trefilo. Hrála jsem si s tou nadílkou do půlnoci, podušené dám do sklenic, z hnědáků jsem uvařila omáčku a nejlepší hlavičky přijdou do octa. A doufám, že se brzo dostanu do lesa znovu.

Tato reportáž mí utekla, jsem ráda, že jsem ji dohonila :-) Moc hezké lesní povídání a hezké fotky.

To je hřib- mamut! V parku jsem včera našla pod dubem 4 dubáčky mláďata. Přerostlé praváky jsme sbírali na hrázích rybníků- kdysi.Když se zadařilo neměli jsme košík. S košíkem a nožem se houby poschovávali.Je to radost při hledání. Na severu , když je nesbírají to nebaví, křemenáčů plný les.

Houbaření miluje celá naše rodina. Takový plný košík je radost veliká. Občas se nám to stane. Není nad procházku lesem. *****

Já také ráda chodím na houby, mám radost z pohybu v lese a když se t.zv.: " zadaří", jsem schopná celý úlovek rozdat po baráku těm, kdo se do lesa vydat nemohou. Suším jen hříbky, pochutnávám si na růžovkách upravených na všemožné způsoby.. Lesu zdar

Asi 10 velkých hřibů jsme s manželem našli před mnoha lety. Jeli jsme na ně nazdařbůh. A já pak najednou řekla " tady zastav". A byly tam, docela na malém plácku na kraji lesa...

Máte pravdu pane Karle. My jsme zase zažili v Norsku celé lány křemenáčů, které tam také nikdo z domácích nesbírá, ale cizinci jako my ano. Ale nemá to ten půvab dlouhého hledání a radost ze vzácných kousků jako u nás.

takové hřiby jsme sklízeli ve Skotsku, tam je nikdo nesbírá, tam je rarita výška od 50cm výše...