Na serveru Novinky.cz vyšel článek...

Učila jsem svoje děti jíst to, co bylo uvařeno. Když se ofrňovaly, nedostaly žádný pamlsek jídlo dostaly k večeři. Dodnes jimu mě chutná, když je pozvu na oběd, vylizují talíře. Nejmladší vnuk 10 let, vždy chce polévku od babičky, protože prý je nejlepší. Potěšilo mě to. Na včerejšek jsem napekla pekáč buchet s tvarohem pro rodinnou sešlost a jen se zaprášilo. Záleží na rodičích, jak děti k jídlu vychovají. Tady žádná "demokracie" neplatí. Rodiče jsou od toho, aby dítě vychovávali, učili je životu a ne aby dítě vychovávalo rodiče. To by je vlastně ani nepotřebovalo.

Nase generace vychovávala děti po svém a řekla bych, že ve většině případech měly nastolený pevnější a přísnější řád. Dnes je to americký (demokratický asi ne) způsob výchovy. Rozhodují děti, co budou jíst, kam se pojede na výlet. Rodiče se stokrát ptají na jejich názor či spíše přání. Dítě je fenomén. Pamatujeme všichni dobu, kdy jsme měli děti malé. Na svačinku dostaly krajíc chleba nebo kus buchty, dnes všelijaké zdravé a hlavně drahé tyčinky, sladká pitíčka apod. A tak je to i s vařením, vše se dá koupit už pro miminka. Nač potom vařit?

Jezdila jsem s vnoučaty na týdenní pobyty a zřejmě jsem mohla mluvit o štěstí, když mi dcera i snacha (střídání vnoučat) říkaly: "Mami, s jídlem si nedělej starosti - děti sežerou všechno a vypijí i koze pití" -a totéž platilo, když byly občas u mne.

Moje děti jedli také vše co jsem uvařila, pokud nechtěli, dostali to k večeři. Vzpomínám si, že nejstarší syn, byly mu necelé dva roky, mi najednou odmítal jíst chléb. Já se potom začala pídi v jeslích jak jí a dověděla jsem se, že jeden den nechtěl jíst a sestřičce jí ho bylo líto a tak mu dala kousek housky co měla na svačinu. A to se opakovalo asi týden, než jsem na to přišla, doma jsem do něj chléb dostala vždy nějakým fíglem. Dala jsem přísný zákaz mu dát něco jiného než mají ostatní děti. Sestřičce to sice rvalo srdce :) , že David bude hlady, ale hned druhý den jedl nádherně a bez problému. dnešní mladí neumí moc vařit, protože si vše koupí jako polotovary. I pro děti je dnes vše ve skleničkách a je to pro rodiče jednodušší. Myslím si, že ale není nad domácí stravu. přiznám se, že jsem to jednou ochutnala a vůbec mi to nechutnalo.

V každé rodině se trochu jinak vaří a s dětmi nejsou problémy. Jen s jedním vnukem /byl poprvé/ jsme měli na chalupě problém /jeho táta je vybíravý a nejí zeleninu/. Když nesnědl oběd a šel si namazat krajíc, nedostal pamlsek, nejel se koupat... Za dva dny už nebyl mlsný. Neměl čas na nějaké extravagance. Zapadl do davu.Nic mu břicho neprovrtalo. Ale doma to zase nejedl.

Nevzpomínám si, že by se mé děti v jídle vrtaly. Jejich to dělají běžně. Jsem moc zvědavá, jak jim bude chutnat u nás. Když nejsou v dosahu rodiče a nepojídají mezi jídly sladkosti, docela jim chutná, co dostanou. Když jsem byla dítě, neexistovalo nesníst, co bylo na talíři. Tato "deformace" mi zůstala, a naši by se moc divili, jak mi teď chutná.

Já jsem nikdy děti do jídla nenutila, ale měli jsme stanovená pravidla. Nemáš hlad a nechceš jíst? Dobře, nemusíš. Asi tvoje tělo nechce. Necháme ho odpočinout a tudíž nedostaneš nic jiného až do dalšího. A pokud jeho sourozenec dostal čokoládu, zmrzlinu či jinou dobrotu, máš smůlu. Neměls přece hlad. Pokaždé, když řekly, že tohle jíst nebudou, musely ochutnat a sníst tři lžičky. Pak teprve se rozhodly, zda to budou jíst. Pokud se pak najedly, všechno bylo v pořádku, pokud jídlo odmítly, platil bod číslo jedna. Stávalo se to výjimečně, právě proto jsem jim nechuť k určitému jídlu tolerovala. Ani nám dospělým některá jídla nejedou. Dcera nesnášela rajčata, tak jsem ji nenutila. Něco nerad máme každý a na jiné zelenině si pochutnávala. Možná náš systém zní složitě, ale fungovalo to bezvadně a děti vždycky věděly, co si můžou dovolit. A rozhodnutí při tom bylo na nich.

Sama jím zéměř všechno, u svých dětí jsem každému tolerovala maximálně dvě potraviny, které nejedly, ale u vnuka vidím u nich doma přesně jev v článku popsaný - tohle nejí, tohle nejí...kupodivu, loni jsem ho měla na prázninách u nás doma ještě s dalšími dvěma dětmi a všichni jedly téměř všechno. Tak nebudu chválit den před večerem, možná bude letos v srpnu vše jinak :-)