Ilustrační foto: pixabay.com

Rodina

11. 7. 2016

Moje poezie

Autor: Jitka Prušová

Hodnocení:

(5 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jitka Prušová 14.7.2016 10:10

děkuji, ani nevím, co mne to popadlo, protože v řeči vázaný jsem se doposud nikdy nevyjadřovala- asi na mne na stará kolena skočila nějaká muza- bezpochyby jsem se nakazila na tomto webu ;-)) jen mi naskočil úryvek "Petr, to je skála..." a už to jelo samo...

Anna Čípová 14.7.2016 06:10

Vnoučata - poupata, to je krása. Moc pěkné.

Květa Chobotová 13.7.2016 15:01

Jé, to je tak nádherné...děkuji, v úctě Květa

Jan Krones 12.7.2016 08:28

Chtěl jsem být skálou jako Monte Cristo – pro ženu poklad a pevné místo! Značně jsem změknul když přišly děti jenom jsem zíral jak ten čas letí. Bumtaráratata už jsou tu vnoučata, za hříchy mých dětí sladká odplata…

Marie Seitlová 11.7.2016 20:56

Pěkné

Alena Tollarová 11.7.2016 20:07

Pravda pravdoucí!

Jana Šenbergerová 11.7.2016 17:10

To se mi líbí. :-)

Alena Vávrová 11.7.2016 12:59

Krátce - stručně - výstižně !

Zpět na homepage Zpět na článek