Modravský menhir patří mezi známější menhiry. Poprvé jsme se ho pokusili nalézt v únoru 2007, když jsme jeli na běžkách z Modravy na Březník. Vzhledem k velkému množství sněhu a k neúplným informacím byla naše výprava předem odsouzena k neúspěchu, s čímž jsme víceméně počítali. Druhý pokus jsme učinili v tomtéž roce v červnu. Brzy ráno jsme vyrazili k menhiru na kole. Bála jsem se, že ho opět přehlédnemene, obavy tentokrát nebyly na místě.
Asi po čtyřech kilometrech, sto metrů za mostem, se v Modravském potoce na pravém břehu tyčil nepřehlédnutelný obrovský kámen lichoběžníkového tvaru. Tento obr vyzařuje větší energii než ostatní menhiry, a to proto, že není zapouštěn do země, nýbrž do dna potoka a tím pádem nahrazuje zemskou energii silou vodního proudu. Okamžitě jsme k němu slezli a začali prozkoumávat. Vlevo nahoře jsme objevili typické oko, které je obrácené k cestě. Vylezla jsem na megalit a chvíli pozorovala okolí. Měli jsme štěstí, že jsme mohli nerušeně fotit, poněvadž za několik minut začaly k menhiru proudit početné skupinky turistů a kámen byl neustále v obležení.
Od té doby chodím každoročně menhir kontrolovat. Ať už na lyžích nebo na kole, nezapomenu pozdravit: "Ahoj menhírku." Někdy se na chvilku zastavím. Modravský menhir je první ze šumavských megalitů, který jsme navštívili. V dalších letech přibyly Měsíční, Sluneční, Větrný kámen, Mudrc a jeho ležící bratři. Co se nám do dnešní doby nepodařilo objevit, je megalitické sousoší Dvojčata (Manželé), ležící nedaleko přes silnici od Měsíčního kamene. Letos jsme prolézali jeho okolí několikrát, vzali si na pomoc GPS, ale bez úspěchu.
Tak snad příští rok.
Trvní tři fota jsou z roku 2014, poslední dvě z roku 2007.
