Báseň stařenky
Ilustrační foto: pixabay.com

Báseň stařenky

1. 7. 2016

Tuto báseň napsala žena, která zemřela v oddělení pro dlouhodobě nemocné v Ashludieově nemocnici poblíž Dundee ve Skotsku. Personál nemocnice ji nalezl mezi jejími věcmi a tak se jim líbila, že ji opsali a báseň pak putovala po celé nemocnici a dál.

Báseň stařenky

Poslyšte, sestro, když na mne hledíte,

řekněte,koho to před sebou vidíte.

Ach ano, je to jen ubohá stařena

s divnýma očima a napůl šílená.

 

Odpověď nedá vám, jídlo jí padá,

nevnímá, když po ní něco se žádá,

o světě neví, jen přidělává práci,

boty a punčochy napořád ztrácí.

 

Někdy je svéhlavá, jindy se umí chovat,

už potřebuje však krmit a přebalovat.

Tohleto vidíte? Tohle si myslíte?

Sestřičko, vždyť o mně vůbec nic nevíte.

 

Budu vám vyprávět, kým vším jsem bývala,

než jsem se bezmocná až sem k vám dostala.

Miláčkem rodičů, děvčátkem, tak sotva deset let

s bratry a sestrami slád život jako med.

 

Šestnáctiletou kráskou, plující v oblacích,

dychtivou prvních lásek a pořád samý smích.

V dvaceti nevěstou se srdcem bušícím,

co skládala svůj slib za bílou kyticí.

 

A když mi bylo pár let po dvaceti,

já chtěla šťastný domov pro své děti.

Pak přešla třicíttka a pouta lásky dětí,

jak rostly, už mohli jsme uzlovat po paměti.

 

A je mi čtyřicet, synové odchází,

jenom můj věrný muž pořád mě provází.

Padesátka přišla, ale s ní další malí,

co u mě na klíně si jak ti první hráli.

    

Však začala doba zlá, můj manžel zesnul v Pánu,

mám z budoucnosti strach, někdo mi zavřel bránu.

Život jde dál, mé děti mají vrásky

a já jen vzpomínám na ně a na dny lásky.

 

Příroda krutá je, i když byl život krásný,

na stará kolena nadělá z nás všech blázny.

Tělo mi neslouží, s grácií už je ámen,

kde srdce tlouklo dřív, dnes cítím jenom kámen.

 

Však vprostřed zkázy té mladičká dívka žije

a srdce jí, byť hořce, tam uvnitř pořád bije.

Vzpomíná na radost, na žal, co rozechvívá,

vždyť pořád miluje a nepřestala být živá.

 

Málo bylo těch let a netáhla se líně,

já smířila se s tím, že všechno jednou mine.

Otevřete oči, sestřičko, teď, když to všechno víte,

neuvidíte seschlou stařenu...Teď už MĚ uvidíte.

 

Tento text by se měl stát povinným studijním materiálem pro veškerý dravotnický personál! A také pro rodiny!

 

 

 

 

 

Moje poezie
Hodnocení:
(5 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Švancarová
Nádherné- pravdivé celý život v té básni popsán.Smutné,ale krásné.Život je moc krátký.
Zuzana Pivcová
Pokračuji. Tak se mi podařilo to najít na internetu. Zadala jsem si Ashludie Hospital, poem of an old lady. A objevilo se mi to. Je tam web What do you see nurse? - Corina Jansen, a kousek níže Crabbit Old Woman. Tak hodně potěšení při četbě.
Zuzana Pivcová
Pane Kotku, jediné, co mě napadá, je. napsat do Ashludie Hospital (dá se na více webových stránkách najít včetně kontaktu), pokud ta báseň dle sdělení putovala po nemocnici. Ale obávám se, že to nebude jednoduché.
Petr Kotek
Můj syn mi báseň četl a přemáhalo ho dojetí. I mne. Nevíte někdo prosím o možnosti přečíst si ji v originále? Velmi bychom o to stáli oba...
Soňa Prachfeldová
Znám, dojímavé, takové konce jsou moc smutné - úděl osamělých bezmocných, umírajících -bohužel.
Zdenka Jírová
Krásná báseň a pravdivá.
Eva Krausová
Jen pláču... Krásné, smutné, ze života. Když mi maminka měsíc a půl umírala v nemocnici za nelidských podmínek sester včetně primáře, nejen těch "odborných", ale i mezilidských a já mohla jen bezmocně přihlížet, ač jsem dělala, co jsem mohla, nikdy nezapomenu na maminčiny oči, ve kterých byla jen prosba "já ještě odejít nechci..." Přesto si ještě namazala rty pomádou, jakoby mne chtěla uklidnit, ještě jsem tady. A v noci mi odešla navždy. Nikdy se s tím nesmířím, tak moc mi chybí. Bylo jí jen 74 let. Máte pravdu Zuzanko P., proč se tedy někteří stále chovají nelidsky jakoby jim patřil svět, ptám se...
Hana Rypáčková
Už jsem tuto báseň kdysi oplakala....Moudré..Tak se dívám na stařenky a starce . Myslím, že to bylo vyvěšeno na stěně v nemocnici .
Libor Farský
Hvězdičkuji, ale rozesmutnělý. Nevíte někdo, kdo to krásné vyznání přebásnil z angličtiny do češtiny?
Elena Valeriánová
Tuto báseň znám, krásná, pravdivá, bolestná. Nemohu si ji teď zrovna znovu přečíst, abych nešla k doktorce uslzená.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 43. týden

Tento týden se budeme ve vědomostním kvízu věnovat památkám kulturního světového dědictví zapsaných na seznam UNESCO.