Chodci po pražských ulicích
Ilustrační foto: pixabay.com

Chodci po pražských ulicích

3. 7. 2016

Začal jsem vnímat „poezii ulice“ asi od 60. let minulého století. Bývalo to povznášející, projít se pražskými ulicemi, v centru. Procházeli se jimi národní umělci jako Jan Werich, malíř Trnka a z otevřeného okna Národního divadla zpívala zpěvačka árii Rusalky. V ulicích bylo možné potkávat tehdejší populární herce, zpěváky, univerzitní profesory, slavné lékaře, a jiné lepší lidi.

Po roce 1968 se do bytů po českých emigrantech nastěhovali mladí vesničané. Courali pomalu po ulicích, a v noci nahlíželi do rozsvícených oken bytů, několikapatrových činžovních domů. Pražané se obávali vykradení!

Po roce 1989 kolonizace naplavenin do Prahy vyvrcholila. Původní zbytkové obyvatelstvo Prahy rychle věkem vymíralo (pro Pražany byl nedostatek bytů a jen nízké platy).

Na mačkání počítačů se do Prahy přistěhovalo snad půl milionu mladých vesničanů?! Rozeznají se na první pohled. Neumí chodit po chodnících, korzují po úzkých vozovkách mezi troubícími auty, při chůzi po tramvajových kolejích na ně zvoní tramvajáci. Za jízdy tramvají si chladí hlavu a ruce jejich vystrčením z okna. Řidička pak musí zastavit, vystoupit ven a selku poučit, že ve městě je to životu nebezpečné, kolemjedoucí náklaďák jí urazí hlavu, skončí jako Křižík před sto lety! V městské dopravě si stoupají i s břemeny mezi úzké dveře, při každém zastavení musí vystoupit ven a znovu nastoupit, i se zavazadly, aby ostatní mohli vystoupit a nastoupit. Neumí se postavit bokem ke směru jízdy, takže při každém cuknutí padají! Někteří za jízdy pojídají „světovou“ pizzu, když se jim vysmekne na podlahu vozu, raději hned vystoupí a nechají ji tam ležet. Někteří obědvají jen bufetové jídlo, usedají s ním přímo na pražské špinavé chodníky.

Houfy přistěhovalců v poledne opouštějí zbytečné to mačkání počítačů a pomalu, po úzkých chodnících jdou na oběd, do předražené restaurace v centru. Cestou se hordy vesničanů zastavují s protijdoucími hordami přistěhovalců, muži si dlouze potřásají rukama a hovoří. Také postávající ženy využijí „chvilku klidu“ na veřejnosti, levou rukou se dlouze podrbají na ohanbí, pravou rukou dlouze v zadku! Pak pomalu pokračují do hospody.

Kolonisté mají nevzhledné tváře, z obličejů jim kouká bezživotnost! Ženy jsou nenačesané, nenalíčení, nevkusně oblečené!  Množí se tady v metropoli jako koťata.

Uvidíme, zda se po letech pomalu poměstští, ale asi ne, nemají se už od koho učit – civilizovat se!

 

 

 

                        

 

Můj příběh Praha
Hodnocení:
(1.8 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jarmila Komberec Jakubcová
Pane Nekvasil, váš článek je opravdu velmi ostudný a nebojím se napsat hloupý.Žižkov kam se hrdě hlásíte byl v 18.stol.za hradbami Prahy, prosím přečtete si něco od O.Neffa. Já pocházím z města Klatovy a nikdy jsem se v Praze necítila jako "naplavenina", studovala jsem v ní 10 let. Dnes bydlím v Plzni, která je od Vaší Prahy vzdálena 45minut jízdy autem.Jak si vůbec dovolujete něco takového napsat o lidech, kteří v Praze bydlí, pracují a studují.Dnes se naproto smazaly rozdíly mezi lidmi z vesnic a měst.Já skutečně nepoznám v Praze kdo je z Kotěhůlek a kdo je místní.Když jste psal o Neratovicích jsem odsuzovala, že někdo posílá vaše postřehy starostce.Já nikomu nic posílat nebudu, protože radnice nemá čas se zabývat hloupostmi.Přemýšlejte o sobě, kdo jste a proč jste tak zatrpklý a řekla bych i zlý.
Libor Farský
Potřeboval bych, pane Nekvasile, poradit. Jsem naplavenina z Prahy a věřte - nevěřte proti proudu Vltavy. A to již od r.1971, takže nevím jak to teď je s MHD v Praze. Žiji na samotě v jižních Čechách. Chci si koupit bílou kozičku, bude se jmenovat Manon. Ale mám problém. Až pojedu navštívit do Prahy příbuzné, budu ji muset vzít sebou. Otázka č.1 zní: Musí mít v tramvaji koza náhubek a samostatnou jízdenku? Otázka č.2 Když koza na sedadle neumí sedět, existuje pro ni nějaká levnější jízdenka „k stání“? Otázka č.3 Je v tramvaji nějak omezena velikost batohu se senem? Předem děkuji za radu senior - vidlákovi.
Jana Šenbergerová
Zdá se, že to v Praze žije už jen díky "naplaveninám". Pražáci nevymírají, ale houfně se stěhují do vesnických chalup opuštěných původními obyvateli. Zvelebují je k obrazu svému. Na polích vyrůstají rozlehlé obchodní domy, aby uspokojily vysoké nároky obyvatel hlavního města, tím pádem i parkoviště, která ukrádají další zelené plochy, které zůstávají aspoň na golfových hřištích. Inu, každá mince má dvě strany a každý vidí jen to, co vidět chce.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 50. týden

Blíží se vánoční svátky a s nimi návštěvy v rodinách, u známých, a také jiné společenské události. A tak si tentokrát vyzkoušíme, jaké máte znalosti z etikety.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Jak nákladné budou vaše letošní Vánoce - kolik zhruba utratíte za dárky, jídlo atd.?

Do 3 000 korun

21%

Mezi 3 000 - 6 000 Kč

20%

Mezi 6 000-10 000 Kč

20%

Přes 10 000 Kč

21%

Nevím, neumím to odhadnout

18%