Vyprávění o legendě - cirkus Kludský

Vyprávění o legendě - cirkus Kludský

18. 6. 2016

Fiktivní reportáž  vznikla na základě vyprávění  pana Jiřího Kludského, nar. r. 1931, který v současné době žije nedaleko Plzně a který je posledním žijícím potomkem slavného cirkusového rodu. Jsou to jeho vzpomínky na život v cirkuse s jeho strýcem Karlem Kludským, nar. v roce 1891 - posledním majitelem cirkusu.

Je únor a od Krušných hor fouká studený vítr. Na oranici je po nedávné oblevě třpytivý ledový příkrov, uprostřed opuštěných třešňovek se černají lomenice podhorské vesnice. Na dvorku chalupy až nahoře pod lesem stojí dlouhá maringotka s opršelým lakem. Před schůdky čeká vysoký starý muž s bílými vlasy a s velkýma dětskýma očima. Jsem u Kludských.

V kuchyňce jako dlaň voní čerstvě naštípané dříví, v bedně pod oknem se popelí nemocná slepice a na podlaze se protahují dva chundelatí psi. "Tenhle", ukazuje direktor největšího českého cirkusu "to je sibiřská rasa". Ten větší se jmenuje Tarzan. Usmívá se a hladí psy. "Víte, já mám zvířata moc rád. Vycvičil jsem jich v životě na pět set, z toho pětačtyřicet slonů. A byly to drezúry, jak se dneska nevidí. Lva na slonu, tygra se slonem, lva s koněm, slona s koněm, čtyřicet velbloudů, tygra na koni - dovedete si představit tu dřinu."

Vy jste vlastně třetí generace u Kludských, nebo ne?

Kdepak třetí, to jde moc daleko do historie až mezi šumavské komedianty. Já sám jsem se narodil v r.1891, bratr Rudolf o dva roky později a třetí Jindřich padl v I.světové válce. A od malička jsem dělal cirkus. Až do krize v r.1934 - tehdy všechno skončilo.

Říkalo se, že váš cirkus se potopil někde v Atlantiku?

To jsou pohádky. Cirkus Kludský nikdy nevytáhl paty z Evropy. Doopravdy se potopil jeden turecký cirkus v Černém moři za bouře, který  se plavil z Konstance do Smyrny. Museli naházet zvířata do vody, koně plavaly za lodí, dokud síly stačily - moc smutná historie to byla.

Kdy byl váš cirkus nejlepší?

Před krizí v r. 1934. Cirkus měl sedm set zvířat. Dvě kapely, všichni muzikanti z Pošumaví. A tři manéže. Deset tisíc diváků. V závěru vystupovalo 24 slonů. Spojili jsme všechny manéže a sloni řiši od největšího po nejmenšího. První šel Baby, byl to obrovský indický slon - oni uměli všechno na světě.

Vstane, odhodí kabát a postaví se doprostřed kuchyňky. "Dávejte pozor, ukáži vám to. Všech čtyřiadvacet slonů cvičilo na povel Changez! Obrátí se čelem. Zase changez, pak osmu, piruet Stop a down!" Vysoký bělovlasý muž už dávno zapomněl, že je uprostřed kuchyňky, kde voní dříví a tikají staré hodiny. Stojí uprostřed dráhy a dává povely svým slonům. Vysoko nad ním se vzdouvá plachta obrovského stanu, kapela hraje exotickou hudbu, drezér má na hlavě bílý turban.

Pak je náhle plachta pryč a bělovlasý muž zase sedí na židli u bedny s nemocnou slepicí."Sloni byla moje velká láska. Nikdy jsem nevyčerpal celý program, vždy jsem předváděl jen část. Celou drezúru vlastně nikdo nikdy neviděl - to by bylo číslo na celý večer. Sloni za mnou běhali jako psi. Nejraději jsem měl Babyho, to byl ten největší. Dělal jsem s ním 45 let."

Kdybyste měl příležitost, šel byste znovu do cirkusu? 

Usmívá se velkýma hnědýma učima. "Rád bych, ale už mám léta. Zkoušel jsem to, ale už to nedokážu. Cirkus je dřina, velká dřina. Divák vidí většinou jen tu romantiku a efekt, dřinu nevidí nikdo. Člověk musí mít sílu a já jsem tři tisíce nocí v životě nespal. Lidé hledají v cirkuse radost. Něco jako ideál člověka. V manéži se nic nedá předstírat, nic nasimulovat. To se mi vždycky líbilo ze všeho nejvíc. Ta opravdovost: tam jsi takový, jaký jsi. Umíš - neumíš. V manéži neplatí protekce, tam se nedá lhát."

Po roce 1948 byl cirkus Kludský (jeho zbytky) znárodněn, jeho poslední majitel a direktor v jedné osobě - Karel Kludský s manželkou v závěru svého života žili v maringotce v severních Čechách. Jejich vila ve Vinařicích byla komunisty zabavena, a tak žili do své smrti v Jirkově u Chomutova. S manželkou pracovali jako dělníci na nedaleké pile. Zemřel v r. 1967. Jeho žena ho přežila o 7 let. Oba jsou pohřbeni na jirkovském hřbitově. 

Cirkus Kludský byl ve své době fenoménem a pojmem. Kniha Eduarda Basse "Cirkus Humberto" byla napsána právě na motivy některých pravdivých skutečností. V dalším pokračování vás seznámím se životem pana Jiřího Kludského.

 

V  článku byly použity úryvky z Knihy "Život v manéži".
Fotografie byly použity s laskavým svolením pana Jiřího Kludského  z jeho rodinného archivu.

 

 

cirkus
Hodnocení:
(4.7 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Lancová
Moc krásný článek. :-)))
Libor Farský
Jarmilko, již se těším na pokračování. Seriál Cirkus Humberto v TV patřil k mým nejoblíbenějším vůbec, škoda, že již dlouho nebyl zopakován. *****
Ilona Erika Kolář
Vyprávění je zajímavé. Já ovšem nesnáším drezuru divokých zvířat a bojuji proti tomu, nicméně myslím, že cirkus Kludský již drezuru divových zvířat neprovádí.
Zuzana Pivcová
Já jsem si bohužel v mládí znelíbila cirkusy díky tomu, že tam byla cvičená zvířata a mně se zdálo, že ta drezura, hlavně u šelem, je jejich týráním. Tak jsem tam přestala chodit, cirkus jsem viděla až v Soči. Na druhou stranu se mi ale hrozně líbili artisté a provazochodci. Věřím, že cirkusový svět, svět světel manéží a naproti tomu kočovného putování bez skutečného domova má v sobě velkou sílu a jednotlivé rody nesmírně sbližuje. Už od nejútlejšího věku jsou děti zvyklé povinnostem a práci. A nějaký egoismus vůbec nepřipadá v úvahu. Tady si musí všichni pomáhat. Vyprávění se mi moc líbilo, díky.
Jarmila Komberec Jakubcová
Děkuji všem za komentáře a nejvíc děkuji paní J.Slavíkové.Tímto vyprávěním moje putování nekončí, příště budu mít rozhovor s panem Jiřím Kludským a je tam zajímavá rodová podoba mezi jím a panem K.Kludským.
Dagmar Bartušková
Jarmilo, moc hezky jsi to napsala. Cirkusy jsem milovala a miluji. Vůni šminek, pilin a pach zvířat cítím po dočtení článku až domů. Těším se na další putování Kludských.
ivana kosťunová
Cirkusy jsou moje srdeční záležitost, Jano, díky za vyčerpávající informace.
Jana Slavíková
Současný stav Kludského vily je lepší než za minulého režimu. Viz stránky města Jirkova: Vila ve Vinařické ulici, prošla rozlehlou rekonstrukcí. Město získalo na opravu třicetimilionovou dotaci. Nyní se v areálu nachází knihovna, přednáškové salónky, expozice k osobě Karla Kludského a oddychové místo pro děti i dospělé. Nad vstupní bránou je zděný oblouk, kterému vévodí dvě sochy šelem, lva a lvice. Není tomu náhodou. V roce 1920 vilu včetně okolních budov a pozemků od Melitty Kühnové koupil majitel světoznámého cirkusu Karel Kludský. Ten pozemek užíval především jako zimoviště zvířat. Po smrti Karla Kludského 8. srpna 1927 převzali cirkus jeho synové Karel a Rudolf. Proslulý cirkus bohužel ničily důsledky hospodářské krize i záhadná úmrtí zvířat. V únoru roku 1934 Kludští cirkus rozpustili. Vila byla státem v roce 1950 vyvlastněna a usadilo se v ní velitelství 1. praporu 3. pohraniční brigády. V roce 1968 se do vily přestěhovala zvláštní škola, která zde sídlila až do roku 1985. Ve vile se v poslední dekádě 20. století vystřídaly různé místní organizace např.: Junáci, Cesta naděje či křesťanské společenství Archa 77. V roce 2005 projevila o budovu zájem knihovna, která v tu dobu sídlila v nevyhovujících podmínkách v areálu Horník. Avšak vypracování projektové dokumentace bylo zahájeno až v roce 2007. Během tří let se největších změn dočkal park, v kterém nově vznikly altány ve tvaru manéže a dětská hřiště s cirkusovými prvky. Opravena byla i někdejší vrátnice, která nyní slouží jako sociální zařízení ve prospěch veřejnosti. Místní knihovnu zdobí busta Karla Kludského, plakáty z jeho doby či fotografie cirkusové rodiny.
Elena Valeriánová
A staré černobílé fotografie ty já prostě miluju!
Elena Valeriánová
Jarmilko, moc se mi Tvoje "reportáž" líbí. Přečetla jsem článek jedním dechem. Věřím, že těch úryvků z knihy tam není moc. Já osobně cirkusy ráda nemám a nikdy jsem neměla. Ale vyprávění o nich ano. Těším se na další pokračování.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.