Ilustrační foto: pixabay.com

Tři těla

12. 6. 2016

Můj příběh

Autor: Miloš Nekvasil

Hodnocení:

(2 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Oldřich Čepelka 12.6.2016 20:44

Dobré by to bylo do rubriky Líbí - nelíbí. Tady se mi to jeví jako málo "rozpracované". Vždyť je to velké a vzrušující téma! Uznávám jen, že ano, je to taky "můj svět".

Jana Šenbergerová 12.6.2016 15:18

Jsem moc ráda, že nebydlím v Praze, ale na konci světa, kde se mi ještě nikdy nestalo, že bych narazila na lidské tělo mladého muže. Možná ale narážím na jeho nelidská těla, která naštěstí nevidím, protože bych se začala bát o své "naplavené" lidské tělo. Jsme tu totiž téměř všichni naplaveniny. :-)

Hana Šimková 12.6.2016 13:00

Zase hororové téma. To je hrozné, co se v té Praze děje. Jak Vy k tomu vždycky příjdete?

Dagmar Bartušková 12.6.2016 12:28

...lidské tělo mladého muže... ?

Jarmila Komberec Jakubcová 12.6.2016 11:12

Každé velkoměsto má svoje specifika. Mnoho lidí, velký provoz aut atd.Pane Miloši kdyby jste se procházel třeba Káhirou, Casablankou nebo většími městy ve Vietnamu vážil byste si "klidné a spořádané" Prahy.

Karel Kafka 12.6.2016 09:06

???

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá