FOTO: archiv autora

Pošta pro mě

10. 6. 2016

Můj příběh vzpomínky

Autor: Oldřich Čepelka

Hodnocení:

(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Ivana Šimicová 25.6.2017 18:36

Krásný příběh

Kristina Halfarová 15.7.2016 11:18

To je krásné.Tak vám držím palce.

Oldřich Čepelka 19.6.2016 18:27

Tak už to bylo! Včera. Přišlo 16 lidí, vše se vydařilo. Založili jsme Knihu pláckařů (= lidí, kteří si hráli na "plácku"). Silné zážitky přineslo scházení se. Dojetí a radost. Víc tady nenapíšu, komentáře mají být stručné.

Marie Magdalena Klosová 12.6.2016 22:21

Milý Oldřichu,držím Vám palce.Ať je ten návrat "na plácek" láskyplným a hřejivým návratem do dětských vzpomínek.A ať se Vám dobře usíná na půdě.mm

Helenka Vambleki 12.6.2016 22:05

Oldřichu, krásná nostalgie. Moc hezky jsi to napsal. Klobouk dolů před sestřenicí, kterou to setkání napadlo :-) Tak ať to dobře dopadne a ne že se budeš prát!!!

Oldřich Čepelka 12.6.2016 20:03

No, 560... , to je dobrá sci-fi, že? Tak pardon.

Oldřich Čepelka 12.6.2016 20:02

Už mám seznam pláckařů po 560 letech. 24 jmen a zatím nemohou přiejt jen dva pro trvalou péči o nemocné příbuzné. Tak nám držte palce (před 60 lety jsme se občas prali!).

Anna Čípová 12.6.2016 05:28

Přeji šťastný návrat do dětství. Při čtení vašich řádků jsem si vybavila naši partu.

Zdenka Jírová 12.6.2016 01:27

Hezky napsané. My jsme se poprvé sešli se zákldní školou po 42 letech. Když jsem šla na smluvené místo, myslela jsem nejprve, že je tam sešlost seniorů z domova důchodců. Nikoho jsem nepoznala. Od té doby se scházíme každým rokem a už se známe, i když teď už jsme opravdoví důchodci.5*

Libor Farský 11.6.2016 23:32

To je kouzelné povídáníčko, moc vašemu setkání fandím! *****

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Křižovatky života

Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku francouzského spisovatele Marcela Prousta. Následující jeho otázku jsem si už kdysi položil, ale tehdy jsem si na ni neodpověděl. Až nyní se o to pokusím.

Jan Zelenka

Potkala jsem pár andělů, co neměli křídla, ale měli srdce

Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem náhody, ale jejich schopností, že je potkáte v pravý čas. Dnes jsem si vzpomněla na jednoho z nich.

Zuzana Zajícová

Lednová vzpomínka na mladá léta

Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych si trochu zavzpomínala. Minulou neděli mi v noci začal bolel krk, zuby, a tak jsem zůstala přes den doma v teple.

Marie Ženatová

Taneční dozvuky

V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého bydliště v plném proudu těžba uranu. Okolnosti tomu chtěly, že jsem tenkrát pracovala na ředitelství dolů jako admistrativní pracovnice. Mým nadřízeným byl všemi kolegyněmi obávaný Bedřich M., takový "studený čumák."

Eva Mužíková