FOTO: archiv autora

Pošta pro mě

10. 6. 2016

Můj příběh vzpomínky

Autor: Oldřich Čepelka

Hodnocení:

(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Alena Várošová 11.6.2016 16:51

Pěkně napsané,vidím že se těšíte jako malý kluk.Tak ať se vám všem sraz vydaří a stane se na chvilku malými dětmi..

Naděžda Špásová 11.6.2016 09:56

Oldřichu, opravdu dobře se to četlo. Srazy po x letech jsou vždycky sázka do loterie. A myslím, že s i z nich vždycky odneseme spoustu dojmů. Držím palce. *****

Jitka Chodorová 11.6.2016 09:37

Užijte si to pane Oldřichu dle svých představ, kousek dětství asi touží prožít každý z nás, až jste mě svým článkem dojal. Tak ať vám to vyjde.

Eva Krausová 11.6.2016 08:41

Oldřichu, krásně jste to napsal, myslím proto, že to prožíváte. Ano, kéž bychom mohli prožít zas alespoň kousek života zpět, tu dobu rozzářených dětských očí, kdy jsme si byli jisti bezpečím za máminou sukní... Nejste zvyklý žít ve vzpomínkách, ale ty dobré nám nikdo nevezme, ani ten dnešní čas, který tak přívětivý již není... Musel to být zvláštní zážitek, přespat v rodném domu Vaší maminky, kdy je již penzionem. I já si pamatuji dům rodičů mé maminky, ten již ale nestojí. Měl zahradu, děda měl dokonce koně a povoz. Byla tam nádherná kachlová kamna, trhala jsem na zahradě rybíz, angrešt...A moc jsem vždy měla ráda vyprávění mé maminky z jejího mládí. Kéž by si dnes lidé více povídali a sdíleli životy,že ? Tak přeji krásné zážitky.

Eva Balúchová 10.6.2016 21:46

Pane Oldřichu,my se začali scházet po 50 letech.Jelikož jsem v naší uličce zůstala sama,ostatní se odstěhovali,tak mám každý rok na starosti organizaci.Vzpomínáme,smějeme se,baví nás to.Byli jsme výborná parta. Ať vám setkání taky vyjde.

Eva Mužíková 10.6.2016 21:36

Oldřichu, ráda si přečtu, jak to setkání dopadlo....Moje sestra měla v květnu sraz spolužáků po 60 ti letech. Sešlo se jich asi třicet, dokonce i některé poznala..

Alena Vávrová 10.6.2016 20:23

Tak to je z mého pohledu odvážný počin, svolat po 60 letech pláckaře. At' se vám to podaří!

Hana Rypáčková 10.6.2016 20:09

Přeji hezké setkání na plácku....

Jitka Havlová 10.6.2016 19:34

Moc vám přeju, aby se vás sešlo co nejvíc a abyste si zavzpomínali na dětství. Snad trocha nostalgie nikoho nezabije ...

Zuzana Pivcová 10.6.2016 18:14

Já jsem měla před měsícem sraz ze základní školy. pětileté intervaly jsme už zredukovali na dvouleté. Střední škola nás čeká příští rok. Srazy miluji, zvlášť, když jsou spojeny s, byť nostalgickou, prohlídkou školy. A ubytování? Teď například jsem byla v penzionu, v podkrkonošské roubené chalupě, kde v době mého dětství stříhal a holil pan holič Dlouhý mezi jinými mého tatínka.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Křižovatky života

Tak jsem se opět na chvíli vrátil ke známému dotazníku francouzského spisovatele Marcela Prousta. Následující jeho otázku jsem si už kdysi položil, ale tehdy jsem si na ni neodpověděl. Až nyní se o to pokusím.

Jan Zelenka

Potkala jsem pár andělů, co neměli křídla, ale měli srdce

Určitě jste taky nějaké potkali, jsou mezi námi a není dílem náhody, ale jejich schopností, že je potkáte v pravý čas. Dnes jsem si vzpomněla na jednoho z nich.

Zuzana Zajícová

Lednová vzpomínka na mladá léta

Je dnes hodně nevlídně, a tak velmi ráda usedám k počítači, abych si trochu zavzpomínala. Minulou neděli mi v noci začal bolel krk, zuby, a tak jsem zůstala přes den doma v teple.

Marie Ženatová

Taneční dozvuky

V době, ve které se odehrál tento příběh, byla v okolí mého bydliště v plném proudu těžba uranu. Okolnosti tomu chtěly, že jsem tenkrát pracovala na ředitelství dolů jako admistrativní pracovnice. Mým nadřízeným byl všemi kolegyněmi obávaný Bedřich M., takový "studený čumák."

Eva Mužíková